Doklady o Velikonocích z 18. století a piaristé v Benešově

Přední strana desek knihy Liber calculororum gymnasii Beneschoviensis z roku 1751.            Pro členy piaristického řádu představovaly Velikonoce, stejně jako pro ostatní řeholníky, katolický klérus a drtivou většinu obyvatel středoevropského prostoru, nejdůležitější  svátek křesťanského liturgického roku. V souvislosti s poznáváním dějin regionu si tedy můžeme klást otázku, zda i v pramenech k dějinám benešovské piaristické koleje (založena 1703, obsazena 1704) můžeme najít nějaké zmínky o Velikonocích a jejich slavení, případně také zjistit nějaké nepřímé souvislosti, které by mohly připomenout a zdůraznit význam Velikonoc pro piaristický řád v našem městě.

           Nejdůležitějším pramenem pro poznání dějin piaristické koleje jsou její anály, které byly vedeny zhruba od 1. poloviny 18. století až do 1. třetiny 20. století. Některé jejich zápisy se zabývají rovněž tím, jak se piaristům v Benešově žilo a zda byli starousedlíky i farářem v místě dobře přijati. Situace ve vztahu mezi představiteli koleje (superiory a rektory) při nově vzniklém kostele sv. Anny na náměstí a kněžími z fary při mnohem starším kostele sv. Mikuláše na Karlově asi sice ve svém napětí neeskalovala, ale přesto se ukázalo jako nutné sestavení pořadníku na bohoslužby obou institucí římskokatolické církve, které v 18. století v Benešově působily. Ke vzniku takového opatření došlo v prvním  pololetí roku 1723. O jeho důležitosti a kladném přijetí oběma stranami svědčí nejen to, že rozpis zapsal tehdejší rektor piaristické koleje P. Aegidius Hecht a S. Ferdinando do řádové kroniky benešovských piaristů, ale také do nejstaršího dílu farní benešovské kroniky. Obě archivní knihy se v současné době nacházejí ve fondech Státního okresního archivu v Benešově.

            V ujednáních, která tehdy vznikla, najdeme ještě informaci o tom, jak oslavy Velikonoc ve městě měly probíhat. Na Květnou neděli bývala hlavním obřadem slavnostní mše v kostele sv. Mikuláše na Karlově. Obřady v piaristickém kostele u sv. Anny na náměstí se sloužily v osm hodin ráno. Na Bílou sobotu se naopak odehrávaly hlavní obřady  slavnosti Vzkříšení Páně v kostele sv. Anny v 18 hodin v podvečer.  S bohoslužbou  byla spojena také slavnost v tehdy nedávno vzniklé kapli sv. Jana Nepomuckého, která stávala ještě před piaristickým kostelem. Na první i druhý velikonoční svátek se sloužily mše ve farním chrámu sv. Mikuláše. Na první svátek velikonoční proběhla také mše v kostele sv. Anny, odkud se konalo procesí žáků piaristických škol do kaple sv. Jana Nepomuckého před kolejním kostelem. Na druhý svátek velikonoční pak směřovalo procesí z farního chrámu sv. Mikuláše Na Karlově do piaristického kostela sv. Anny na náměstí.

            Pro piaristy jakožto školní řád měly Velikonoce ještě jeden význam. Šlo totiž o mezník v uspořádání  školního roku. Ten tehdy začínal na svátek Všech svatých (1. 11.). Pololetí proto připadalo na Velikonoce. Tehdy se zpravidla uskutečňovaly různé přestupy i příchody žáků a studentů z jiných škol, zejména v 1. polovině 18. století, kdy bylo ještě cestování studentů mezi jednotlivými školami (peregrinace) pěstováno ve větším měřítku. Podle výzkumů v tehdejších školních matrikách z jiných lokalit  (pro piaristické školy v Benešově se nezachovaly), bývala ohniskem této výměny zejména třída vyšší aritmetiky, která byla určena pro přípravu starších žáků a studentů na jejich budoucí úřednickou kariéru. Bylo to zejména proto, že se v těchto třídách probírala praktická výuka, kterou jezuitské školy pro své absolventy nemohly zajistit, a tyto kursy tedy provozovali piaristé.

            V období kolem Velikonoc v roce 1751 na konci rektorátu P. Eusebia Pauera a S. Bernardo vznikla na požadavek tehdejších státních orgánů monarchie, vyjádřený v předpisech, kniha prospěchu studentů gymnázia, tzv. Liber calculorum, kde se uvádělo hodnocení jednotlivých žáků a studentů známkou i slovem příslušného učitele, případně prefekta (ředitele) piaristického gymnázia v příslušném školním roce. Kniha zde byla vedena až do roku 1778, kdy bylo gymnázium při piaristické koleji v Benešově zrušeno. V zápisech této knihy však bohužel nenajdeme žádné údaje, které by na Velikonoce jako zlom pololetí odkazovaly.

            Přesto, že máme dokladů o slavení Velikonoc u piaristů v Benešově poměrně málo, neuvádějí se např. divadelní hry, jejichž sehrání by též v tomto termínu mohlo přicházet v úvahu, můžeme si vytvořit alespoň základní obraz o tom, jak Velikonoce v Benešově vypadaly. Oslavy pochopitelně měly svůj okázalý ráz a často se jich zúčastnili také kněží z blízkého okolí, např. z Poříčí, Bystřice, Neveklova, Maršovic a dalších blízkých významných lokalit. Mezi auditoriem bývaly často i zástupci hrabat na Konopišti a Jemništích. Drobná šlechta a významní měšťané byli od roku 1718 přítomni v řadách růžencového arcibratrstva, které od roku 1744 doplnila i nově vzniklá družina studentského gymnaziálního bratrstva, založená poříčským farářem P. Antonínem Josefem Kalasanským Kohoutem.

Václav Bartůšek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.