Dopis od Felixe – našeho ugandského seminaristy

Drazí přátelé,

Jsem moc rád, že se s Vámi mohu opět setkat prostřednictvím tohoto dopisu. Z mé strany je všechno v pořádku. Rád bych Vám opět poděkoval za Vaši podporu v mých studiích.

Stále se nacházím ve „formačním domě“ semináře Nejsvětejšího srdce Ježišova, o němž náš arcibiskup Jan Křtitel Odama obyčejně mluví jako o srdci diecéze.

Má babička byla také v pořádku, když jsem od ní odjížděl do školy. Byla také velmi zaneprázdněná tím, že se o mě musela starat jako matka. Je jí sedmdesát let a říká, že je velmi šťastná díky Vaší podpoře, jež jí velice pomáhá, jelikož stárne a slábne. Ale stále se stará o zaplacení poplatků za školu (ještě zbývá polovina) a dalších potřebných záležitostí.

Nyní jsem ve škole a připravuji se na zakončení svých zkoušek.

Moji rodiče, příbuzní a přátelé, kteří mě podporovali ve vstupu do semináře jsou také velmi šťastní, když slyšeli tyto dobré zprávy.

Jsem stále ve vyšší druhé třídě, jelikož moje vzdělávání bylo v minulosti zastaveno kvůli pracovní pomoci mé babičce, která je už velmi stará, a kvůli válce, kterou vedla „Armáda Božího Odporu“, jež neblaze zasáhla celou severní Ugandu a vedla ke zničení majetků, ztrátám na životech a k dalším špatným věcem. Někteří ze seminaristů z naší školy byli také uneseni. Někteří z nich se vrátili, ale někteří se nikdy nevrátili, což vystrašilo všechny rodiče a jejich děti, pokud se starají o vzdělávání. Lidé tudíž začínají studovat, až když jsou poněkud větší a mohou tedy utíkat rychleji pokud dojde k útoku na školu.

Ukázal jsem fotografie Vašeho kostela – jsou velmi krásné. Naše farnost se také jmenuje farnost Nanebevzetí. Rád bych Vám poděkoval za všechny Vaše modlitby za mě.

V současné době se můj mozek odprošťuje od starostí o to, jak moje babička získá peníze na zaplacení školních poplatků, abych se udržel v „Ježíšově škole“.

Má babička se za Vás taktéž denně modlí. Jak mi jednou říkala, je velice chudá a nemůže Vám dát nic, ale dodala, že ne ona, ale Ten, který je na nebesích, Vás odmění.

Když jsem si prohlížel fotografie, které jste mi poslali, byl jsem velmi šťastný, že mohu vidět tyto krásné kostely. Pozdravujte ode mě společenství v obou kostelech. Když jsem si prohlížel kostel sv. Mikuláše, vzpomněl jsem si na Pánova slova (o skále, na kterém zbuduje svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou – viz Mt. 16, 13 – 19).

Vaše podpora mi přinesla pokoj – „blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny“.

Budu se za Vás taktéž modlit bez přestání. Doufám, že se opět setkáme prostřednictvím dalšího dopisu. Taktéž doufám, že Ježíš Dobrý Pastýř naslouchá a odpoví na mé modlitby, když říká „Jsi můj, zavolal jsem tě tvým jménem.“

Díky!

Srdečně Váš

Felix Ojara

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.