Noc kostelů v Okrouhlici – nanečisto, ale přece

V letošním roce se v benešovské farnosti dne 24. 5. 2019 v podvečer uskutečnily v rámci v současné době již dosti populární série setkání paralelně dvě akce, i když druhá z nich se konala zatím vlastně jako generálka pro příští roky a přihlášena oficiálně ještě nebyla. Jednalo se o podvečerní setkání věřících v kostele městské části Benešova ve vesnici  Okrouhlici, které se svolením benešovského pana faráře připravil zdejší zemědělský podnikatel  pan Ing. Antonín Šmakal. Ten zajistil i program, vlastivědnou výstavku z dokumentů bývalé fary chovaných v kostele, prohlídku zvonice a části hřbitova spolu se sousedským posezením v závěru celého večera.

Vystoupení si zde připravil PhDr. Václav Bartůšek, PhD., bývalý knihovník Národního archivu v Praze a historik. V přednášce se věnoval počátkům historie zdejší fary i farnosti, motivům, které vedly k jejímu obnovení v roce 1739, i ohlasu její kulturní činnosti včetně vzpomínky na seminář k  270. výročí jejího působení, po němž byla administrativně začleněna do farnosti v Benešově. Kostel v Okrouhlici, jehož historii, zejména po stránce umělecko-historické, přiblížila velmi pěkně na farním webu benešovská historička umění PhDr. Libuše Váňová, odborná pracovnice Muzea Podblanicka, vznikl v Okrouhlici již ve středověku – ve 14. století. Patřil do benešovského děkanátu, avšak faru ani školu zde výzkumy nedokládají.[1] Rovněž v období po bitvě na Bílé hoře se až zhruba do konce třicátých let 18. století žádná fara v Okrouhlici neuvádí. Takže základní vzdělávání poskytovaly zdejším žákům farní školy v okolí.[2]

Okrouhlice byla vesnicí, která se jako druh obce s okrouhlou návsí uplatňoval především za kolonizace.[3] Velmi zajímavý byl také pobělohorský územní a správní vývoj v této oblasti v průběhu 18. století, zejména pokud přihlédneme k vývoji jednotlivých krajů a jejich hranic v tehdejších Čechách, i vzhledem k vývoji jednotlivých panství a pozemkových držav.[4] Do roku 1751 se nacházel celý region v jednom kraji, takže se v této oblasti dovršoval vývoj jednotlivých panství. Okrouhlice náležela, jak hlavně víme z tereziánského katastru, ke statku Postupice a Jemniště, byla obklopena velkým počtem pozemkových držav pánů z Vrtby, kterým náleželo i panství Konopiště, kde se nacházelo i město Benešov. Zde od roku 1704 působili piaristé, kteří zde o dva roky později zahájili svoji pravidelnou vzdělávací činnost mezi chlapeckou mládeží. Vrtbovské majetky se stále více k Okrouhlici přibližovaly, zejména v roce 1725, kdy majitel konopišťského panství Jan Josef z Vrtby, nejvyšší purkrabí království českého, koupil blízký statek Mrač s Poříčím nad Sázavou, a pak ve čtyřicátých letech 18. století, kdy jeho synovec a nástupce František Václav z Vrtby koupil několik drobných statků – Dlouhé Pole, Vysoká Lhota a Vidlákova Lhota.

V roce 1751 došlo k novému rozdělení krajů na území Čech. Krajská hranice probíhala v bezprostřední blízkosti Okrouhlice, takže zatímco Okrouhlice zůstala v původním Kouřimském kraji. Benešov byl zařazen do nově vzniklého Berounského kraje,[5] podobně jako další, Okrouhlici n velmi blízké, lokality např. Petroupim nebo Soběhrdy. Již od počátku 18. století se v této asi poněkud pozapomenuté oblasti začaly vytvářet podmínky, aby zde mohli mizet tehdy i státní mocí pronásledovaní odpůrci římskokatolického náboženství, kteří sem např. mohli přinášet i zavadnou  a v českých zemích  zakázanou evangelickou náboženskou literaturu z utrakvistických zemí, většinou  německých oblastí, šířit ji zde a propagovat spolu s jinými než katolickými zásadami. Začala se vytvářet specifická tradice, která se v tomto mikroregionu projevila i později.[6]

Postupně se právě benešovské piaristické gymnázium stalo jakýmsi kulturním sjednocujícím fenoménem celého Podblanicka, které přinášelo svůj kulturní vklad do vztahů mezi jednotlivými církevními institucemi, zejména mezi světskými, kněžími a řeholníky, i mezi jednotlivými vrchnostmi a církevními institucemi, jejichž zástupci navštěvovali mnohé kulturní akce, např. školní divadelní hry, které souvisely s celkovou činností piaristického řádu v Podblanickém regionu. Právě prostřednictvím piaristů došlo k propojení mezi vrchnostenskými a církevními, zejména piaristickými knihovnami, např. knihovnou konopišťského zámku a piaristických kolejí v Praze a v Benešově po roce 1725. Využívaly se také služby zdejší piaristické lékárny.

Bývalá budova fary.

Události odehrávající se v této oblasti, které stály v pozornosti hrabat Vrtbů i hraběte Františka Adama z Trautmansdorfu, majitele panství Jemniště, kam Okrouhlice patřila. Snažili se zabránit mizení evangelických emisarů i dalších nepohodlných osob a to především posílením víry i dalšího katolického vzdělávání. Došlo při tom na  myšlenku obnovit již polozapomenutý  a od 16. století nejspíše jen příležitostně fungující filiální kostel sv. Vavřince v Okrouhlici a dokonce při něm zřídit ještě faru. Vznikla zde tedy i škola, která poskytovala základní vzdělání, jako tomu bývalo i jinde v sousedních farnostech. Tyto opravy spolu s celkovou barokizací kostela byly realizovány nejspíše v roce 1739.[7] Následujícího roku 1740 byla pak v této vesnici otevřena nová fara. Začala při ní fungovat škola. Byly vedeny také zápisy ve farních matrikách narozených, oddaných i zemřelých. Podle matričních zápisů zahrnovalo území farnosti kromě samotné vesnice Okrouhlice ještě tyto lokality – Čeňovice, Jezero, Kochánov, Petroupec, Petroupim, Sembratec, Střžkov, Struhařov a Věřice.[8] Ve 2. polovině 18. století začala být vedena druhým ze zdejších farářů rovněž farní kronika, která měla později ještě další díl a byla vedena až do doby těsně po 2. světové válce do roku 1945.  Nakonec byla podle nařízení státních orgánů ze 2. poloviny 20. století uložena ve Státním okresním archivu v Benešově.[9]

Titulní list prvního dílu farní matriky Okrouhlice, SOkA Benešov.

Systematický výzkum těchto pramenů prováděn zatím nebyl, můžeme však využívat alespoň k doplnění našeho poznání k dějinám mikroregionu na některých důležitých příkladech, většinou v souvislosti s výzkumem dalších dokumentů.[10] V 18. století, krátce po vzniku Okrouhlické farnosti můžeme např. ke dni 22. 3. 1746 najít pro ves Petroupim zápis o narození Františka Křepelky. Ten, ačkoliv jeho rodiče rozhodně nepatřili mezi vesnické boháče,  studoval na vyšším piaristickém gymnáziu v Benešově. V roce 1762 vstoupil v Lipníku nad Bečvou do piaristického řádu. V roce 1792 se stal rektorem piaristické koleje v Českých Budějovicích a od roku 1792 až do své smrti v roce 1800 byl děkanem v jihočeském městečku Lišov. Byl rovněž i příležitostným spisovatelem. Významné příklady známe i z 19. století.  Jednalo se např. o  Karla Drahotína Villaniho  (23. ledna 1818 Sušice – 24. března 1883 Střížkov, obec Struhařov), křtěný Karel Boromejský Ignác baron Villani de Castelo Pilonico, českého  liberálního  politika, vlastence a básníka. Protože jeho statek se zámečkem ve Střížkově náležel do obce Struhařov, která byla tehdy též k Okrouhlici přifařena.[11] O tomto významném regionálním politikovi a obrozenci najdeme mnohé reference i v okrouhlické farní kronice, zejména v jejím druhém dílu.

Vzhledem k časovému rozsahu (do 20. století) i velkému množství informací, které obsahují i základní prameny k dějinám okrouhlické farnosti, tedy matriky i farní kronika, bude nutné provádět výzkum dějin farnosti i okrouhlické obce postupně, případně i v jednotlivých etapách, nebo též v rámci sledování určitých problémů. Jako nejsnadnější postup i úvod se v tomto směru nabízí postup v rámci jednotlivých výročí. Tuto cestu otevřel v roce 2009 seminář uspořádaný dne 20. 6. 2009 odpoledne v Okrouhlici. Na semináři promluvili za farnost v Okrouhlici tehdejší farář P. Gustav Sikora.[12] Jako návštěvník za řád piaristů promluvil jejich představený ze Strážnice P. Jerzi Szwarc.[13] Odborně uvedla seminář PhDr. Eva Procházková. Z dalších příspěvků je třeba připomenout vystoupení PhDr. Libuše Váňové nazvané „Michael Kriesiger z Eckerfeldu,[14] výzdoba kostela a benešovští piaristé“ a Václava Bartůška „Piaristé a farnost v kronice benešovských piaristů s přihlédnutím ke vzniku okrouhlické farnosti“. Vystoupila zde rovněž i Mgr. Lenka Martínková, PhD. z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.[15]

Na 11. sjezdu českých historiků, který se uskutečnil v Olomouci v prostorách Palackého univerzity v Olomouci 13-15.9. 2017, [16] jednala zvláštní sekce, která se zabývala využíváním dat a poznatků uložených právě ve farních kronikách jako pramenech neřeholní povahy a provenience a jejich využitím např. právě při hodnocení těchto řeholních pramenů. Bylo by tak např. docela dobře možné zkoumat např. obsahový vztah kronik benešovské piaristické koleje a farních kronik (zejména 1. dílu) z Okrouhlice. Na základě podobných výzkumů by bylo možné poznat vztahy okrouhlického mikroregionu k vyšším a větším jednotkám, kterými by bylo v tomto směru město Benešov, zejména jeho vzdělávací systém. Při tomto postupu lze pro zkoumanou oblast metodicky využít díla prof. Josefa Petráně.[17] Po zpracování vztahu a ohlasu dějin piaristického řádu v okrouhlickém mikroregionu by bylo možné, pokud by to situace dovolila, pokračovat ve zkoumání i nadále.

Bylo by asi velmi dobré, kdyby se do výzkumu, který by se mohl realizovat šířeji než obvykle, se zapojili místní zájemci o historii. Možná, že by bylo vhodné využít pak další podněty jako motivaci pro subjekty nebo instituce, které by měly zájem zabývat se dějinami města Benešova a jeho přilehlých obcí. Zatím se snad najde ještě místo a čas, byť v omezené míře, občas tuto problematiku otevřít a jakousi dobrovolnickou cestou v ní pokračovat a tak  využít i dalších možností, pokud by se v budoucnu naskytly.

Václav Bartůšek

[1] František Šmahel, Nižší školství na Podblanicku a Vltavsku do roku 1526. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka (dále SVPP) 19/1978., s. 133-172; Jiří Pešek, Příspěvek k dějinám vzdělanosti na Podblanicku. Tamtéž, s. 173-183.

[2] V. Bartůšek, Vývoj školství na Podblanicku ve 2. polovině 17. století a v první třetině 18. století. SVPP 19/1978, s. 185-212;  srov. Týž, Benešovské gymnázium v prvním období své existence. SVPP 43/2003, s. 37-116.

[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Okrouhlice V Čechách bylo takových obcí několik a nemusily mít vždy tento, pro většinu z nich charakteristický název. O Okrouhlici u Benešova viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Okrouhlice_(Bene%C5%A1ov)

[4] Srovnej: Eva Procházková, Regionální zázemí benešovského gymnázia na přelomu 17. a 18. století. SVPP 43/2003, s. 9-23; Ivana Čornejová, Pedagogické systémy jezuitů a piaristů: Zpátečnictví a pokrok. SVPP 43/2003, s. 25-35.

[5] Ten vznikl z Podbrdského, Vltavského a části Kouřimského kraje.

[6] Přes veškeré snahy tomu zabránit.

[7] Ze stavby původního kostela bylo ponecháno pouze obvodové zdivo.

[8]  Tyto lokality uvádí matrika narozených z let 1740-1802. Matriky jsou v současnosti uloženy ve Státním oblastním archivu v Praze ve fondu Sbírka matrik.

[9] SOA Praha, SOkA Benešov, Farní kronika Okrouhlice, I 1740-1945, II. 1836-1893.

[10] Jako např. k dějinám piaristického řádu, zejména např. při doplňování míst rodiště u seznamu studentů benešovského gymnázia apod.

[11] https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Drahot%C3%ADn_Villani

[12] Úředně byl posledním okrouhlickým farářem, protože krátce po tom byla okrouhlická farnost přičleněná k farnosti Benešov, kde byl G. Sikora farářem též.

[13] Brzy po tom byl nahrazem řádovým kolegou P. Lukášem Karpińskim.

[14] Michael Kriesiger z Eckerfeldu byl správcem Františka Adama z Trautmansdorfu a v Okrouhlici žil.

[15] V. Bartůšek, Tematika piaristů v regionální historiografii jako celek s přihlédnutím k periodikům v letech 2000-2016. SVPP 52, 1-2, 2018, s. 277-296, zvl. s.292.

[16] http://historieolomouc2017.upol.cz/

[17]  Josef Petráň, Příběh Ouběnic. Mikrohistorie české vesnice. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 250 s.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.