Svátost smíření

Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření před mší svatou, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 10 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil.

Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem.

Aktuální termíny bohoslužeb, před kterými je možné ke svátosti smíření či k duchovnímu rozhovoru přistoupit, najdete v kalendáři.


 

Ve svátosti smíření (označované také jako svatá zpověď či svátost pokání) se uskutečňuje Ježíšův úkol daný jeho učedníkům: „Komu hříchy odpustíte, jsou odpuštěny.“ (Jan 20,22a) Smyslem této svátosti je přemáhat moc zla (hříchu) odpuštěním. Cílem této svátosti je tedy svoboda. Svátostné smíření s Bohem by mělo jít ruku v ruce se smířením s lidmi, kterým hřích ublížil.

Způsob, jak na svátostné rovině uskutečnit zmíněný Ježíšův příkaz, se v minulosti měnil. Od raného středověku se vžila praxe individuální (tzv. ušní) zpovědi, kdy kajícník, motivován upřímnou lítostí, vyzná soukromě před knězem své hříchy a ten ho ujistí o Božím odpuštění (tzv. rozhřešení či rozvázání, absoluce).


Je dokonáním pokání křesťana, v níž se odpouští hříchy mocí Kristovou.

Podmínky:
  • Lítost – tj. bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojeného s předsevzetím v budoucnu již nehřešit.
  • Vyznání hříchů před knězem – je nezbytné vyznat všechny těžké hříchy, kterých je si kajícník vědom. U všedních – každodenních vin – není zpověď nezbytná, ale církev ji naléhavě doporučuje. Pravidelná zpověď všedních hříchů pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti zlým náklonnostem, dát se Kristem uzdravit a postupovat v životě Ducha.
  • Zadostiučinění (pokání) – po rozhřešení musí kajícník vykonat něco navíc, aby napravil a odčinil svoje viny, musí vykonat pokání (modlitba, almužna, služba bližnímu, skutky milosrdenství).
  • Svátost smíření se doporučuje jedenkrát za měsíc, nutná je minimálně jedenkrát za rok (nejlépe o Velikonocích).
Jestliže přijímáme Boha jako nekončící lásku, která se zjevuje v Ježíši Kristu, pochopíme nutnost stálé vnitřní proměny a očišťování. Láska Boží totiž umožňuje člověku pochopit podstatu každého provinění a nevěrnosti. Naše hříchy nám ale mohou být odpuštěny, protože Ježíš vzal z lásky k nám naše nepravosti na sebe. “Byl proboden pro naše hříchy, rozdrcen pro naše viny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily” (Iz 53,5).
Ve svátosti smíření se v přítomnosti kněze zpovídáme Bohu. Kněz je zde pouze viditelným nástrojem milosrdné Boží lásky. Kněz sám hříchy neodpouští!

Lítost nad hříchy a vyznání

Lítost spočívá nejprve v uznání zla a zkázy, které způsobí hřích v nás samých, v bližních a dokonce – jistým způsobem – i v Bohu. Získat odpuštění je možné jenom tehdy, když upřímně uznáváme zlo svých hříchů a vyznáváme je před Bohem.

Lítost je prosbou

Naše lítost se projevuje tím, že svěříme zlo hříchu Božímu milosrdenství. Lítost je upřímnou prosbou, aby naše nepravosti Bůh vzal na sebe a aby nás ochránil před následky našich hříchů.

Rozhodnutí k nápravě

Vyznání hříchů musí být spojeno s upřímným předsevzetím napříště se jich nedopouštět. Rozhodnutí k nápravě není “dodatkem” ke svátosti pokání, ale vyplývá z její podstaty. Zpověď totiž nespočívá na přiznání se k našim slabostem před knězem, vyznání hříchů ukazuje, že jsme se rozhodli s nimi bojovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.