Svátost je „viditelné znamení neviditelné milosti“.

Vysvětlení pojmů svátost a liturgie

Svátostmi se rozumí sedm zvláštních způsobů, kterými Bůh působí v životě křesťanů a podporuje je svou pomocí (milostí). Děje se to v prostředí církve.

Svátosti lze rozčlenit do tří skupin.

1. Jsou to svátosti iniciační, které uvádějí člověka do křesťanského života: křest, biřmování, eucharistie.
2. Svátosti společenství (či životního stavu), které napomáhají vytvářet vztahy: manželství (mezi mužem a ženou) a kněžství (v církvi).
3. Svátosti uzdravení: svátost smíření (zpověď) a pomazání nemocných.

Svátosti jsou symbolickým vyjádřením Božího reálného působení, které samozřejmě není omezeno na několik okamžiků, kdy je člověk např. křtěn, biřmován atd. Každá svátost ale „začíná“ v liturgii.

Liturgie (bohoslužba) je společnou oslavou Boha, který působí záchranu člověka (spásu). Proto se říká, že se liturgie slaví (celebruje). České slovo bohoslužba v sobě skrývá dvojí význam: Možná překvapivě je to v prvé řadě Bůh, kdo slouží – člověku k jeho spáse. Lidská vděčnost, vyjádřená v liturgii, pak je službou člověka Bohu.

Některé svátosti (eucharistie, smíření, pomazání nemocných) může a má člověk přijímat opakovaně.