O Vánocích se zamýšlíme nad svým životem i nad životem svých blízkých a dalších nám milých současníků i minulých generací. Patří sem také často některé osobnosti z našeho regionu, které nám mohou být v určitém směru příkladem, ačkoliv jsme se s nimi nesetkali osobně, ale někde v minulosti, stali se tak pro nás jakýmisi důvěrnými známými. Příkladem v tomto směru by mohl být i zajímavý životní osud benešovského rodáka piaristy P. Jeremiáše Soudného a Matre Dolorosa.
Výstava o piaristech Kroměříž 2022, výročí od narození Jeremiáše Soudného 2. 10. 1702 byly jedním ze základních motivů pro výzkum a seznamování se s dějinami a životem piaristického řádu.
(Poznámka na okraj noci kostelů)
Jestliže při příležitosti noci kostelů vzpomínáme na opravu střechy kostela sv. Anny, je možné v souvislosti s úpravou bezprostředního okolí piaristické koleje v první polovině dubna letošního roku připomenout ještě jednu akci. Dne 11. dubna se totiž skupina farníků, především těch mladších, rozhodla zbavit náletu rostlin a plevele dřevin, kterým téměř zarostlo, schodiště, které přiléhá bočně ze strany dnešní Tyršovy (původně Zámecké) ulice na zeď kolejního kostela sv. Anny, postaveného v roce 1710, takže nebylo možné se k tomuto vchodu, který patřil do původní kvadratury piaristické koleje postavené dříve, než kostel, dostat.
Je snad v našem kulturním okruhu i zeměpisných šířkách někdo, komu by zde uvedený název nepřipomínal písničku známých českých autorů textaře a hudebníka Zdeňka Borovce a Jaromíra Vomáčky? Možná se dokonce najdou i takoví, které by jejich protivníci toužili označit za ironické vtipálky, kteří by i sem dosadili jednoznačně Borovcův text zpívejme přátelé. Na adresu těchto protivníků, kteří asi budou trošku více, než je třeba, škatulkovateli a pedantickými tíditeli historických událostí je nutno vzkázat, že oni sice občas pravdu mají, ale je možné také připustit i opak. Vždyť takové události, na jejichž příchod se těšíme a pak v nás svým průběhem zanechají veselou mysl, takže máme chuť si zazpívat nebo to možná opravdu učiníme, se často pojí s nejkrásnějšími okamžiky našeho života.
Tak už se nám zase přiblížil začátek školního roku, který pravidelně vyhlašuje ministerstvo školství. Nehnula s ním letos zatím dokonce ani koronavirová pandenie, takže se 1. září letošního roku základní i střední školy znovu zaplní dětmi a studenty. Pokud se ovšem podíváme do zahraničí, vidíme, že v některých zemích, především v Německu, prázdniny probíhají sice většinou v létě, ale ve zcela jiných termínech. Přesné informace o době i trvání prázdnin od konce 18. století lze získat na internetu na webu https://www.extra.cz/kdy-budou-letni-prazdniny-v-nemecku-rakousku-nebo-treba-v-chorvatsku.
Pro naše země bylo rozhodující nařízení císaře Josefa II. z roku 1786, které přesunovalo prázdniny mezi jednotlivými školními roky ve výukových kursech na letní měsíce. Zejména se požadovalo, aby zůstal volný celý měsíc srpen, tak aby děti i studenti středních škol a vyšších učilišť mohli pomáhat na polích při žních rodičům. Při tomto stručném výčtu se nám tedy vkrádá na mysl otázka, jak tomu bylo se začátkem školního roku ještě před tím a zda byl podmíněn nějakými požadavky na výuku v různých typech tehdejších základních, středních, vyšších, případně i vysokých škol.
Civitavecchia [čivitavekkia] je italské přístavní město v provincii Roma v centrální italské oblasti Lazio. Nalézá se u Tyrhénského moře, 80 km západoseverozápadně od Říma. Oblast byla osídlena už v etruském období. Právě tento přístav byl prvním místem, kam v únoru roku 1592 připlul kněz, doktor teologie (pozdější svatý) Josef Kalasanský, zakladatel piaristického řádu, který je znám rovněž u nás v Benešově, protože zde měl svoji kolej, kde vyučoval a z jejíž gymnaziálních lavic vzešla celá řada významných žáků nejen teologů (piaristů, členů jiných řeholí i světských kněží, ale též právníků, lékařů, filozofů, ve starém pojetí bakalářů svobodných umění, též i v novém, učitelů na středních školách, historiků, filozofů i přírodovědců, výtvarníků a dalších profesí). Valná část se pak přes různé proměny obsahu gymnaziálního vyučování k zakladatelské tradici tohoto řádu hlásí dodnes.
Na hlavním římském hřbitově Campo Verano mají své hroby a památníky nejen jednotlivé osoby, mezi nimiž vynikají i některé významné osobnosti, např. Alberto Moravia (1907–1990), Marcello Vincenzo Domenico Mastroianni (28. září 1924 Fontana Liri, Itálie – 19. prosince 1996 Paříž, Francie), Elio de Angelis (1958–1986), jezdec Formule 1 [1], ale také většina komunit církevních řádů římsko-katolické církve, které na území Říma sídlí a v mnohých případech zde mají svá ústředí – generální řádové domy. Nejinak je tomu také u piaristů, Řádu pobožných škol řeholních kleriků Matky Boží.[2] Ti zde vlastní menší objekt pro pohřbívání i jednu větší hrobku, kde je možné zhruba pro 10-15 shromážděných členů řádu odsloužit vzpomínkové obřady.
Piaristický kostel Panny Marie Nanebevzaté ve Strážnici v roce 2013
Podle ritu benešovských slavností, který byl sepsán v roce 1723, netrvalo dlouho a po pouti se měšťané dočkali i posvícení. Slavilo se dne 15. srpna na svátek Panny Marie Nanebevzaté. Toto patrocinium souviselo s činností benešovské farnosti, která původně byla sice zasvěcena svatému Mikuláši, kde farní kostel po vypálení kláštera převzal ještě patrocinium jeho kostela Panny Marie Nanebevzaté, a tak byla zažehnána hrozba, že by se v benešovské farnosti nemusela konat pouť, vzhledem k tomu, že se mikulášský svátek nacházel v adventní postní době. Po příchodu piaristů se z poutě stalo posvícení. Co se týká uctívání tohoto svátku, piaristé se asi velmi rádi k základním farním aktivitám připojili a za pomoci svého růžencového arcibratrstva i dalších farářů z okolí je velmi rádi a aktivně rozvíjeli.
