Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření před mší svatou, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 10 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil.

Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem.

Aktuální termíny bohoslužeb, před kterými je možné ke svátosti smíření či k duchovnímu rozhovoru přistoupit, najdete v kalendáři.

Ve svátosti smíření (označované také jako svatá zpověď či svátost pokání) se uskutečňuje Ježíšův úkol daný jeho učedníkům: „Komu hříchy odpustíte, jsou odpuštěny.“ (Jan 20,22a) Smyslem této svátosti je přemáhat moc zla (hříchu) odpuštěním. Cílem této svátosti je tedy svoboda. Svátostné smíření s Bohem by mělo jít ruku v ruce se smířením s lidmi, kterým hřích ublížil.

Způsob, jak na svátostné rovině uskutečnit zmíněný Ježíšův příkaz, se v minulosti měnil. Od raného středověku se vžila praxe individuální (tzv. ušní) zpovědi, kdy kajícník, motivován upřímnou lítostí, vyzná soukromě před knězem své hříchy a ten ho ujistí o Božím odpuštění (tzv. rozhřešení či rozvázání, absoluce).

Je dokonáním pokání křesťana, v níž se odpouští hříchy mocí Kristovou.

• Lítost – tj. bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojeného s předsevzetím v budoucnu již nehřešit.
• Vyznání hříchů před knězem – je nezbytné vyznat všechny těžké hříchy, kterých je si kajícník vědom. U všedních – každodenních vin – není zpověď nezbytná, ale církev ji naléhavě doporučuje. Pravidelná zpověď všedních hříchů pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti zlým náklonnostem, dát se Kristem uzdravit a postupovat v životě Ducha.
• Zadostiučinění (pokání) – po rozhřešení musí kajícník vykonat něco navíc, aby napravil a odčinil svoje viny, musí vykonat pokání (modlitba, almužna, služba bližnímu, skutky milosrdenství).
• Svátost smíření se doporučuje jedenkrát za měsíc, nutná je minimálně jedenkrát za rok (nejlépe o Velikonocích).

Lítost nad hříchy a vyznání