„Jsem Neposkvrněné početí.“ – Tak se představila Matka Boží Bernardettě v Lurdech čtyři roky poté, co Pius IX. r. 1854 vyhlásil jako dogma, že Panna Maria byla počatá bez poskvrny dědičného hříchu.

Dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie

Dogma je článkem víry, který církev uznává jako zjevenou pravdu. Dogma může být vyhlášeno buď na koncile (tj. shromáždění katolických biskupů z celého světa) nebo ho může vyhlásit římský biskup. Tohoto způsobu, tzv. Ex cathedra, bylo v dějinách církve použito pouze dvakrát, a to v případě dogmatu o Neposkvrněném početí (1854) a Nanebevzetí Panny Marie (1950).

První dogma vyhlásil 8. prosince 1854 papež Pius IX. ve svém apoštolském listu „Ineffabilis Deus“. Říká se v něm, že „Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.“

Přestože dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie (latinsky Immaculata conceptio) bylo vyhlášeno až v 19. století, toto přesvědčení vládlo v církvi již od prvních křesťanských dob.