Příběhy minoritského kláštera v Benešově a jeho zřícenin (Výročí 600 let od vypálení)
Při pohledu na dvě zbylá okna vrcholně gotického presbytáře, nevelkého zbytku zříceniny velkolepého kláštera minoritů v Benešově, na nás skutečně dýchne hloubka minulých věků. Měli bychom si být vědomi, že se ovšem na nejstarší zdivo kláštera ze 13. století nedíváme, ale vidíme oblouky z doby jeho největšího rozkvětu po přestavbě ve dvacátých letech 14. století. V roce 1327, kdy tato přestavba byla dokončena, zbývalo ještě zhruba přes 90 let do zlomové katastrofy, kdy se osudy tohoto objektu zcela změnily. Jaký tedy byl osud kláštera minoritů do dne 19. května 1420, kdy byl klášter vypálen husity, a jeho impozantní zříceniny, která po něm zůstala? Kdo se o ni zajímal? Pokoušeli se příslušníci řádu minoritů, kteří tento klášter provozovali a měli ke zbytkům budovy vlastnická práva, do Benešova vrátit? Jakých vlastně bylo oněch 600 let, které si právě v letošním měsíci květnu připomínáme?
V letošním roce se v benešovské farnosti dne 24. 5. 2019 v podvečer uskutečnily v rámci v současné době již dosti populární série setkání paralelně dvě akce, i když druhá z nich se konala zatím vlastně jako generálka pro příští roky a přihlášena oficiálně ještě nebyla. Jednalo se o podvečerní setkání věřících v kostele městské části Benešova ve vesnici Okrouhlici, které se svolením benešovského pana faráře připravil zdejší zemědělský podnikatel pan Ing. Antonín Šmakal. Ten zajistil i program, vlastivědnou výstavku z dokumentů bývalé fary chovaných v kostele, prohlídku zvonice a části hřbitova spolu se sousedským posezením v závěru celého večera.
Stejně jako v jiných regionech českých zemí se i na Podblanicku usadili piaristé. Na panství Františka Karla Přehořovského z Kvasejovic do města Benešova přišli 28. září 1704 a od následujícího roku (1705) začali provozovat své školy (základní školu a vyšší gymnázium), což s sebou přinášelo nebývalý kulturní rozkvět. Z něho profitovalo také asi 12 km odtud vzdálené město Neveklov. Pachtové z Rájova, majitelé panství Tloskov, kam Neveklov tehdy patřil, s piaristy úzce spolupracovali, zejména za hraběte Arnošta Karla Pachty (1718–1803). Do Benešova chodili studovat nejen studenti z Neveklova, ale i z dalšího pachtovského panství Citolib na Lounsku, odkud majitelé zásobovali hraběcí dvůr hudebníky. Z Neveklova dokonce pocházel piarista P. Clemens Václav Claudis (1808–1867), který byl absolventem Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Pachtové založili významnou hudební školu v Křečovicích, odkud vlastně vedla stopa piaristicko-citolibské hudební tradice až k Josefu Sukovi ve 20. století a další sukovské rodové tradici houslového virtuose až do současnosti, pokud sem můžeme započítat i potomky z druhé větve rodu.
Zalistujeme-li kalendářem ve druhé polovině srpna, můžeme zde např. kromě svátku sv. Josefa Kalasanského (25.8.) a dalších světců (sv. Augustin 28.8.) najít i svátek významného apoštola sv. Bartoloměje, který připadá na 24. srpen. O jeho životě se dochovaly skrovné informace od evangelisty sv. Jana, který ho nazývá Bar-Talmai, tedy syn Talmaiův, což vlastně znamenalo dar od Boha. Mezi Ježíšovy učedníky ho přivedl apoštol Filip.