Poslední sázavský opat – Leander Kramář (11. nebo 12. 2. 1718 Benešov – 1. 9. 1801 Postupice) [1]
V Sázavském klášteře se za dobu jeho existence, nejspíše již od roku 1032, v čele jeho správy vystřídalo celkem 44 opatů. Nejznámější byl pochopitelně první z nich, poustevník a benediktinský mnich svatý Prokop, zatímco o tom posledním jako kdyby nebylo bez výzkumu, hlavně v lokálních pramenech, téměř vůbec nic známo.
O Vánocích se zamýšlíme nad svým životem i nad životem svých blízkých a dalších nám milých současníků i minulých generací. Patří sem také často některé osobnosti z našeho regionu, které nám mohou být v určitém směru příkladem, ačkoliv jsme se s nimi nesetkali osobně, ale někde v minulosti, stali se tak pro nás jakýmisi důvěrnými známými. Příkladem v tomto směru by mohl být i zajímavý životní osud benešovského rodáka piaristy P. Jeremiáše Soudného a Matre Dolorosa.
Výstava o piaristech Kroměříž 2022, výročí od narození Jeremiáše Soudného 2. 10. 1702 byly jedním ze základních motivů pro výzkum a seznamování se s dějinami a životem piaristického řádu.
Již při pohledu na název této krátké stati, která je zároveň také tezí přednášky, kterou jsem přednesl v městské knihovně v Benešově dne 1. 11. 2021, se zájemcům o toto téma vybavuje několik otázek. Kde se vlastně v 18. století toto divadlo hrálo, kdo je provozoval a zda se zachovaly nějaké doklady o těchto aktivitách.
Je snad v našem kulturním okruhu i zeměpisných šířkách někdo, komu by zde uvedený název nepřipomínal písničku známých českých autorů textaře a hudebníka Zdeňka Borovce a Jaromíra Vomáčky? Možná se dokonce najdou i takoví, které by jejich protivníci toužili označit za ironické vtipálky, kteří by i sem dosadili jednoznačně Borovcův text zpívejme přátelé. Na adresu těchto protivníků, kteří asi budou trošku více, než je třeba, škatulkovateli a pedantickými tíditeli historických událostí je nutno vzkázat, že oni sice občas pravdu mají, ale je možné také připustit i opak. Vždyť takové události, na jejichž příchod se těšíme a pak v nás svým průběhem zanechají veselou mysl, takže máme chuť si zazpívat nebo to možná opravdu učiníme, se často pojí s nejkrásnějšími okamžiky našeho života.
Tak už se nám zase přiblížil začátek školního roku, který pravidelně vyhlašuje ministerstvo školství. Nehnula s ním letos zatím dokonce ani koronavirová pandenie, takže se 1. září letošního roku základní i střední školy znovu zaplní dětmi a studenty. Pokud se ovšem podíváme do zahraničí, vidíme, že v některých zemích, především v Německu, prázdniny probíhají sice většinou v létě, ale ve zcela jiných termínech. Přesné informace o době i trvání prázdnin od konce 18. století lze získat na internetu na webu https://www.extra.cz/kdy-budou-letni-prazdniny-v-nemecku-rakousku-nebo-treba-v-chorvatsku.
Pro naše země bylo rozhodující nařízení císaře Josefa II. z roku 1786, které přesunovalo prázdniny mezi jednotlivými školními roky ve výukových kursech na letní měsíce. Zejména se požadovalo, aby zůstal volný celý měsíc srpen, tak aby děti i studenti středních škol a vyšších učilišť mohli pomáhat na polích při žních rodičům. Při tomto stručném výčtu se nám tedy vkrádá na mysl otázka, jak tomu bylo se začátkem školního roku ještě před tím a zda byl podmíněn nějakými požadavky na výuku v různých typech tehdejších základních, středních, vyšších, případně i vysokých škol.
Civitavecchia [čivitavekkia] je italské přístavní město v provincii Roma v centrální italské oblasti Lazio. Nalézá se u Tyrhénského moře, 80 km západoseverozápadně od Říma. Oblast byla osídlena už v etruském období. Právě tento přístav byl prvním místem, kam v únoru roku 1592 připlul kněz, doktor teologie (pozdější svatý) Josef Kalasanský, zakladatel piaristického řádu, který je znám rovněž u nás v Benešově, protože zde měl svoji kolej, kde vyučoval a z jejíž gymnaziálních lavic vzešla celá řada významných žáků nejen teologů (piaristů, členů jiných řeholí i světských kněží, ale též právníků, lékařů, filozofů, ve starém pojetí bakalářů svobodných umění, též i v novém, učitelů na středních školách, historiků, filozofů i přírodovědců, výtvarníků a dalších profesí). Valná část se pak přes různé proměny obsahu gymnaziálního vyučování k zakladatelské tradici tohoto řádu hlásí dodnes.
K vrcholům pozdně středověké historie Benešova náležely bezesporu sněmy a sjezdy Království českého, které se poměrně často odehrávaly ve druhé polovině 15. století a v prvních dvou desetiletích 16. století ve zřícenině areálu někdejšího minoritského kláštera na Karlově, zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie. Ten byl tak rozlehlý a kromě chybějících střech poměrně zachovalý, že funkci sněmovního místa mohl v této době ještě dobře plnit. Vzhledem k absenci střech na budovách probíhalo sněmování spíše v teplejších měsících roku, ačkoliv i z tohoto pravidla bývaly občas i výjimky (v lednu nebo v březnu). Pokračování…
