V Benešově vzpomínáme kromě největších svátků Nanebevzetí Panny Marie a Svaté Anny, také velmi často o prázdninách na svaté spojené s řádem piaristů, který zde na počátku 18. století založil svou kolej s gymnáziem, ať jde o sv. Pompilia Pirrottiho (15.7.) nebo sv. Josefa Kalasanského (25.8.). V okrese se pak slaví zejména svátek sv. Prokopa v Sázavě (4.7.). Vzpomíná se rovněž i na další osobnosti spojené s církevním životem v regionu, např. na františkánského terciáře politika JUDr. Františka Noska, který je pochován u kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou.(+1935) aj. Z těchto svátků a výročí jsem zde uvedl pouze ty nejznámější.
Oltář sv. Josefa Kalasanského v kostele sv. Anny z r. 1749.
Celkem sto let od smrti zakladatele piaristického řádu nebyl nikdo z jeho členů beatifikován ani kanonizován, i když piaristé usilovali o tyto procesy zejména pro Josefa Kalasanského a Matre Dei (*1557 Petralta de la Sal, + 25.8.1648 Řím), zakladatele řádu. Nakonec byl první piarista blahoslaven 18. srpna 1748 papežem Benediktem XIV., vlastním jménem Prospero Lorenzo Lambertini (*31. 3. 1675 Bologna, + 3. 5. 1758 Řím). Byl papežem mezi roky 1740 až 1758. Krátce po tomto aktu byl malířem Františkem Lichtenreiterem, známým především svou tvorbou pro premonstráty na Strahově, v roce 1749 namalován i obraz blahoslaveného v kostele sv. Anny v Benešově. Svatořečen byl Josef Kalasanský téměř o 19 let později 16. července 1767 papežem Klementem XIII, vlastním jménem Carlo della Torre di Rezzonico (*7. 3. 1693 Benátky , + 2. 2. 1769 Řím). Byl papežem od 6. července 1758 do 2. února 1769. Josefova cesta k blahoslavení i svatořečení byla doprovázena neustálými žádostmi a připomínkami ze strany piaristů. Stavěli se za ně i piaristé z provincie Germanie a od poloviny 18. století z česko-moravsko-slezské řádové provincie, kam patřila také piaristická kolej v Benešově. Také v Benešově se asi v době před 250 lety více než kdy jindy dříve i později dovídal i o událostech ve vzdáleném Římě prostřednictvím členů piaristického řádu, zejména při provinciálních kanonických vizitacích nebo i z kázání piaristů určených širší veřejnosti, zejména z řad měšťanů. Více informací „Rok piaristů 2017 – 250 let od svatořečení Josefa Kalasanského v roce 1767“
Když přišel do některé lokality, většinou šlo o město, některý z řeholních řádů, bývalo velikým problémem ještě i v době baroka, jak sladit bohoslužby, kázání i církevní obřady vůbec, s pořádkem a praxí, která panovala v dané farnosti dříve než sem příslušný řád vstoupil. Podobně tomu bylo ještě i na počátku 18. století v Benešově, kde sžívání a začleňování piaristů do obřadů farnosti trvalo téměř devět let a stejně dlouho si zvykali staří benešovští farníci na nové kleriky. Završujícím krokem kromě vzniku Růžencového arcibratrstva v letech 1717 a 1718 byly také aktivity na začátku roku 1723. Tehdy byly tyto problémy vyřešeny téměř s konečnou platností pro budoucí benešovské slavnosti a oslavy, jichž bývalo poměrně dost.
Rajský dvůr piaristické koleje v Benešově se slunečními hodinami od P. Bena Grünbergera
V 17. a 18. století začaly pronikat prvotní znalosti astronomie v rámci výuky na gymnáziích do učební látky středních škol. Zasloužily se o to církevní školní řády, nejen jezuité, ale zejména piaristé. Ti se postupně vyvíjeli v Římě, kde je ustanovil církevním řádem v roce 1621 papež Řehoř XV. Jejich zakladateli, španělskému knězi sv. Josefovi Kalasanskému poslední léta života ztrpčilo nařčení za poznávání učení Galilea Galileiho, které vedlo až k pozastavení řádové činnosti papežem Inocencem X. v březnu roku 1646. Ke kontaktům s Galileem Galilei (+1642) došlo ve Florencii, kde se stalo několik profesorů zdejšího vyššího filozofického učiliště jeho spolupracovníky. Mezi nimi byl zejména P. Clemente Settimi (*1612? Camerino, + ?, Siracusy), který později spolupracoval i s Evangelistou Torricellim a nejspíše i s univerzitou v Pise. Po smrti Josefa Kalasanského (1648) došlo postupně k vyřešení krize a v letech 1656-1669 k rehabilitaci piaristického řádu za papežů Alexandra VII. A Klimenta X., který obnovil piaristy znovu jako řád. Spolupráce řádových generálů s univerzitou v Pise se rozvinula zejména za generála řádu P. Eduarda Corsiniho (* C. 10. 1702 Camerino, + 30. 11. 1765 Pisa).
V souvislosti s působením piaristů v Benešově se naskýtá otázka, zda aktivity piaristů nejen v oblasti astronomie, ale přírodních věd vůbec, se dostaly do povědomí obyvatel Benešova a zda odtud pocházel nebo zde pracoval nějaký piarista, který by se dění v této oblasti nějak aktivněji zúčastnil, případně dění v této oblasti aktivně zaznamenal. Na obě otázky můžeme v podstatě odpovědět kladně.
Budova někdejších piaristických škol v Praze Na Příkopě
Jednou z nejdůležitějších modliteb, kterou se v piaristických školách modlili jejich studenti a žáci před vyučováním, byla modlitba Přijď, Duchu Svatý, což jistě přispívalo k všeobecnému prohloubení pozornosti žáků i ke zvýšení úrovně výuky. Jak tedy vypadalo rozvržení výuky od samotného zakladatele řádu sv. Josefa Kalasanského do jednotlivých stupňů, které se snažil zakotvit v řádových pravidlech k roku 1621? Jak konkrétně se projevovalo působení řádové výuky i v následující době?
Ukázka výzdoby kroniky piaristického řádu z let 1717 a 1718 ze SOkA Benešov.
Po neúspěšném pokusu hraběte Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu o uvedení piaristů na konopišťské panství do města Benešova v letech 1676-1680, které se neuskutečnilo kvůli morové epidemii v roce 1680 a také kvůli skandálu po odhalení finančních podvodů Ludvíkových ve funkci prezidenta zemské komory, snahy piaristů v rámci rozsáhlejšího plánu v souvislosti s pronikáním piaristů do Čech, především s cílem založit piaristickou kolej v Praze, na dobu dvou desetiletí ustaly. Na začátku 18. století se piaristé vrátili k pokusu o založení řádové koleje v Benešově znovu. S tehdejším majitelem konopišťského panství hrabětem Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic vyjednával v Karlových Varech rektor koleje z Ostrova P. Klemens Teng a S. Philippo Nerio v roce 1703. Jednání dopadla šťastně, což se projevilo i na vývoji snah piaristů o proniknutí do Prahy. Benešovská fundační listina pochází z roku 1703.
Svatý Josef Kalasanský (*1557) od mládí, po dobré domácí přípravě od rodičů v aragonské vesnici Petraltě de la Sal , odešel studovat latinské školy v blízkém městečku Estadilla a od roku 1571 university v Leridě (filozofie a práva), ve Valencii a znovu v Leridě (do 1582 – teologii). Tehdy se projevil jako cílevědomý člověk. Kněžskou dráhu musil prosadit zprvu proti vlivu otce. Byl asi i dobrým pozorovatelem.
Ve středu 23. 11. 2016 se ve své pravidelné audienci papež František zabýval obory, v nichž lze spatřovat pokračování Svatého roku milosrdenství, jejich dějinami i perspektivou. Sem náleží především vzdělání. Více informací „Rok 2017 je rokem Piaristů“
Sv. Pompilius Maria Pirrotti a S. Nicolao se narodil v kampaňském městě Monteclavo Irpino. V roce 1727 (2. 2.) vstoupil do piaristického řádu a zhruba o rok později složil v Neapoli slavnostní sliby. Na kněze byl vysvěcen v Brindisi v roce 1734. Po výuce na různých piaristických učilištích jižní Itálie i kariéře kazatele se stal rektorem v koleji v Campi Salentina a asistentem provinciála nově vzniklé provincie Apulie. Ve své kazatelské, teologické a řádové činnosti vystupoval proti jansenismu. Propagoval uctívání Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Panny Marie a zakladatele řádu piaristů sv. Josefa Kalasanského.
Z toskánského města Lucca a jeho okolí pocházeli v 16. a 17. století dva významní kněží a šiřitelé mariánského kultu, zejména v Římě, kde oba zemřeli. Oba stáli také při vzniku různých řeholních institucí, osobně se znali, dokonce i úzce spolupracovali, přestože se mladší z nich zcela nestal pokračovatelem v díle toho staršího.
V Benešově vzpomínáme kromě největších svátků Nanebevzetí Panny Marie a Svaté Anny, také velmi často o prázdninách na svaté spojené s řádem piaristů, který zde na počátku 18. století založil svou kolej s gymnáziem, ať jde o sv. Pompilia Pirrottiho (15.7.) nebo sv. Josefa Kalasanského (25.8.). V okrese se pak slaví zejména svátek sv. Prokopa v Sázavě (4.7.). Vzpomíná se rovněž i na další osobnosti spojené s církevním životem v regionu, např. na františkánského terciáře politika JUDr. Františka Noska, který je pochován u kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou.(+1935) aj. Z těchto svátků a výročí jsem zde uvedl pouze ty nejznámější.
