Již při pohledu na název této krátké stati, která je zároveň také tezí přednášky, kterou  jsem přednesl v městské knihovně v Benešově dne 1. 11. 2021, se zájemcům o toto téma vybavuje několik otázek. Kde se vlastně v 18.  století toto divadlo hrálo,  kdo je provozoval a zda se zachovaly nějaké doklady o těchto aktivitách.

Protože v Benešově byly v roce 1703 založeny piaristické školy, jejichž součástí se postupně stalo také vyšší gymnázium, je jasné, že se tyto produkce na jiných druzích škol než  právě na gymnáziích nekonaly. Třídní učitelé  na piaristických gymnazícíh (vyučovali ve dvou třídách najednou) včetně profesora dvou posledních gymnaziálních tříd (rétoriky  a poetiky) měli jako povinnost napsat, pokud možno v latině, případně v mateřském jazyce – češtině nebo němčině (v nejnižších třídách) pro žáky a studenty jednou školní za rok dramatické představení a nastudovat ho s nimi. V těchto divadelních představeních , dramatech, hrávali většinou žáci a studenti z gymnaziálních tříd. Pouze na efekty v některých scénách bývalo zvykem si zapůjčovat dospělé studenty z vyššího oddělení aritmetické třídy, kteří jim jistě dodali patřičný říz. Většina těchto dramat mívala hudební doprovod. Hudba bývala jednoduchá a výrazná. Opera (na způsob Claudia  Monteverdiho) se skládala pouze výjimečně.

O provozování dramat se zpravidla, podobně jako i u jiných  řeholních řádů, dovídáme z pramenů. Nejširší okruh v tomto směru představují především řádové kroniky, které zpravidla vedli jednotliví představitelé řádových domů (kolejí a residencí). Zde však najdeme pouze stručné informace psané formou krátké zprávy, z níž se dozvíme, kdy hra byla sehrána, která třída ji sehrála. Případné další informace většinou závisejí na tom, o jaký druh kolejní kroniky šlo, zda informaci uváděly  záznamy vedené formou stručných deníkových záznamů s poznámkami k určitému dni, nebo delší záznamy, které se jednotlivými událostmi zabývaly poněkud více a obšírněji a mohou nám např. poodhalit i některé informace k průběhu představení, jeho publiku, odměnách herců apod. což jiné druhy pramenů rozhodně nikdy neuváděly.

Mnohé informace, které  se vázaly k divadelní hře, jejímu obsahu, hercům, přesné době a způsobu provedení,  nám poskytují tzv. periochy jednotlivých divadelních her. Byly to vlastně divadelní programy vytištěné pro příležitost konání divadelního představení v jednotlivé koleji, případně i v jiné lokalitě. Uváděly přehledně obsah jednotlivých dějství sehraných dramat. Často býval připojen seznam účinkujících žáků a studentů s různými, někdy i podrobnějšími informacemi o nich. Proto lze alespoň částečně využít tyto materály také jako doplňky katalogů žáků a studentů jednotlivých škol, což bývá důležité, zejména pokud se žádné jiné soupisy posluchačů a žáků gymnázia z dané doby i lokality nedochovaly. Periochy mívaly podobu drobných (několika stránkových)  tisků, kde často bývalo zveřejněno i datum a místo vydání a nakladatel. Nejčastěji bývaly vydávány v latině. Mohly se od nich dochovat i jazykové mutace nejčastěji v češtině nebo v němčině. Poměrně velké množství těchto perioch se nachází ve fondech Státního okresního archivu v Přerově (z archivu piaristické  koleje v Lipníku nad Bečvou) se sídlem v Henčlově. Zdejší periochy byly poměrně podrobně zkoumány různými významnými badateli z českých zemí i ze zahraničí. Na podrobnější evidenční zpracování v tomto směru však čekají další soubory perioch, např. z knihovny Národního archivu, které shromáždili piaristé z piaristické koleje v Praze.

V témže fondu Státního okresního archivu v Přerově najdeme nejen staré tisky, ale dochovaly se zde také ještě rukopisy některých divadelních her přímo v originálech,  většinou  psané samotnými autory.  Často tady také byly ješte uvedeny poznámky autorů, které usnadňovaly pochopení některých  míst z představení a jejich interpretaci, případně i objasnění  pro některá jiná místa  a problémy. Jiné  informace, např. seznamy účinkujících, většinou až na případné krátké glosy v textu  s uvedení třeba i křestních jmen dotyčných jenotlivců scházejí. S podobnými díly jsem se zatím v žádné jiné lokalitě nesetkal.

Pro piaristickou kolej v Benešově  je zajímavým příkladem hned první divadelní hra sehraná v piaristické koleji, která byla tehdy ještě vlastně rozestavěná. Ve stati o tomto představení  zveřejněné ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka č. 44-47 z roku 2007 lze vidět, jak hluboce lze provést rekonstrukci divadelní hry, kterou žáci právě nově založené piaristické koleje sehráli koncem února ve školním roce 1706/7. Týkala se svatého Matěje, který měl touto dobou svátek. Sehráli ji většinou žáci z gramatiky a z principie, tedy nově otevřených tříd. (S otevřením  dalších vyšších tříd se teprve počítalo postupně v nejbližších školních letech.) První díl řádové kroniky piaristické koleje v Benešově  Annales domus Beneschoviensis I., chovaný ve Státním okresním archivu v Benešově, uvádí o tomto představení rozsáhlé informace zhruba ve velikosti jednoho listu,  na listech  s označením odstavců číslo XX II b. a XXIII b. Představení napsal a nastudoval tehdejší představený piaristického řádového domu,  tehdy superior P. Aegidius Hecht  a S. Ferdinando, který byl prvním piaristou, jenž do Benešova přišel z piaristické koleje ze Slaného. Ochranu a záštitu nad představením převzal zejména  hejtman konopišťského panství  Matěj Zalužický z Rosenthalu, na jehož počest představení vzniklo. Proto bylo jedno představení sehráno také v pohostinských, tzv. královských pokojích zámku v Konopišti.

V roce 1736 napsal  nastudoval a provedl na zámku Konopišti  jedinou operu Wurmschurieder tehdejší nový rektor piaristické koleje P. Lambertus Agadoni. A S. Teodoro, který byl významným řádovým hudebníkem. Opera byla napsána k narozeninám malé hraběnky z Vrtby. Byla poněkud rozpustilého charakteru, což se projevilo až po odeslání účinkujících žáků domů. Zápis o ní provedl rektor Lambert do 2. dílu piaristické koleje v Benešově Annales domus Beneschoviensis II , uložené rovněž ve Státním okresním archivu v Benešově.

Z pozdějších divadelních produkcí sehraných v piaristické koleji v Benešově se dochovaly také divadelní periochy uložené ve fondu Státního okresního archivu v Přerově se sídlem v Henčlově. Ze školního roku 1741 se  např. jednalo o hru P. Octavianus Augustus na motivy z Plutarcha. Tu tehdy sehrála poetika a rétorika piaristického gymnázia v Benešově.  V roce 1762  sehrála syntax a gramatika hru Wenceslaus Pius in Matrem impiam o nástupu knížete Václava na trůn a intrikách jeho matky Drahomíry proti němu.  Zhruba o rok později (26. 1. 1763) provedly třídy rétorika a poetika benešovského piaristického gymnázia deklamaci (recitační představení, kterým bývaly později nahrazovány divadelní hry po jejich postupném zákazu) Artabanus na antické motivy. Jako jednu z posledních najdeme mezi deklamacemi deklamaci Bacchus suam ob patrem  parentum judicio  postulatus, která měla ještě blízko k divadelním hrám už tím, že byla uvedena v masopustě roku 1775.

Nejznámější a nejobsáhlejší byly však materiály, které se vztahovaly k divadelní hře Innocentia pressa sed non opressa. Tu v roce 1749, jak vidíme z její divadelní periochy, sehráli žáci parvy a principie. Hlavní roli starosty Severa v ní sehrál pozdější velmi významný piarista Josef (později řádovým jménem Jaroslav Schaller. Od roku 1751 začal být v Benešově veden na gymnáziu katalog o prospěchu žáků a studentů gymnázia, takže další informace o Schallerovi  vlastně na tuto periochu navázaly.  V původním fondu piaristů z Lipníka nad Bečvou se zachoval také rukopisný originál divadelní hry, jejímž autorem byl P. Longinus Reiser a Latere Domini.

Z perioch i z dalších dokumentů, které se vztahovaly k tomuto tématu, lze tedy poznat,  podobně jako i z dalších pedagogických dokumentů v tomto směru, humanistické kořeny evropské vzdělanosti formované křesťanstvím a antikou, které nám v současné technické a pragmatické době, kde  váznou pokusy hlouběji chápat a rozebírat duševní život člověka a podrobněji hledat zkušenosti i se zamýšlet nad  nimi, stejně jako nad zjevenou pravdou, začínají stále citelněji chybět.

Literatura:

Bartůšek, Václav a kol., Piaristé, tradice benešovské vzdělanosti a kultury, Benešov 1995.

Bartůšek, V., Benešovské gymnázium v prvním období své existence, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Tři sta let benešovského gymnázia. Sborník příspěvků z pracovního semináře 43, 2003, 37–116.

Bartůšek, V.,  Počátky piaristického školního divadla v Benešově před třemi stoletími, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 44–47, 2007, 237–248.

Obrázky:

Ukázka divadelní periochy ze hry Innocentia pressa sed non opressa  z rocku 1749.

Rukopis periochy masopustní deklamace z roku 1775.