Rok piaristů 2017

            Ve středu 23. 11. 2016 se ve své pravidelné audienci papež František zabýval obory, v nichž lze spatřovat pokračování Svatého roku milosrdenství, jejich dějinami i perspektivou. Sem náleží především vzdělání.S politováním připomněl, že se na světě stále ještě vyskytují negramotní lidé a mnohé děti i mladí lidé nemají přístup ke vzdělání, které je vlastně pokračováním cesty k Božímu milosrdenství. Zdůraznil rovněž bohatou tradici vzdělání v Římě i v Itálii od sv. Justina (narodil se na začátku 2. století v samařském Sichemu-Nablu + kol. 165  Řím) přes pedagogiku sv. Josefa Kalasanského (*1557 Petralta de la Sa ve Španělsku, + 25. 8. 1648 Řím) přínos  sv. Jana Bosca, což je Don Bosco (někdy česky psán jako Bosko), vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, (15./16. 8. 1815  Castelnuovo d’Asti-Castelnuovo Don Bosco, Itálie, + 31. 1. 1888 Turín). Kromě nich se podílel na formování církevního vzdělání a vlastně na tvorbě vzdělání lidské civilizace vůbec velký počet dalších svatých i světic a církevních i laických pracovníků. Ti vlastně jako by po těžkých peripetiích na začátku středověku předali, spolu s dalším obohacením ze světa východního křesťanství i arabské vzdělanosti a z dalších oblastí a kultur, vzdělání celému modernímu lidstvu. Během shromáždění vyzval papež posluchače k potlesku pro ně všechny. Ten patřil i téměř plné většině členů piaristického řádu, kteří kromě tří obvyklých řádových slibů skládali ještě čtvrtý specifický řádový slib bezplatného vyučování. Připomínka vzdělání v rámci papežovy audience nebyla asi zcela náhodná. Je známo, že se s papežem během roku 2016 sešel generál řádu piaristů P. Petus Aguado Cuesta (*26.6.1957 Bilbao ve Španělsku) a Jesu Nazareno několikrát.  P. Aguado informoval svatého otce o svém záměru.

Proč rok piaristů?

Dějiny piaristického řádu jsou bohaté na roky, které končí na číslici 7. Jak vidíme z předcházejícího textu, byla sedmička zřejmě již v datu narození zakladatele řádu, takže si můžeme připomenout i život zakladatele piaristů před jeho příchodem do Říma. Dalším důležitým sedmičkovým rokem se stal rok 1597, kdy družina shromážděná kolem sv. Josefa Kalasanského začala bezplatně vyučovat v Římě v Zátibeří při kostele sv. Doroty. Také tento rok, i když je připomínán nejvíce, byl stejně jako výročí narození oslavován již dříve. V roce 2017 uplynulo 400 let od roku, kdy piaristé složili první řádové sliby v Římě a stali se tak vlastně řeholní kongregací a potom i řádem. Toto pro příští rok nejdůležitější výročí se stane pro nás i podnětem k hlubšímu poznání spirituality i poslání řádu i jeho organizační struktury v raně barokní době. Průvodce se sedmičkami se budeme držet, pokud to půjde, i v dalších pokračováních cyklu. Připomeneme si řádovou historiografii a její počátky na generální kapitule v Římě roku 1637 i pokusy o rozšiřování řádu. Úmrtí blahoslaveného Pietra Casaniho (*8. 9. 1572 Lucca, + 17. 10. 1647 Řím) se odehrálo uprostřed řádové krize, kterou zde objasníme. Po ní nastala postupná rehabilitace, jejímž symbolem může být založení piaristické koleje v Hornu v Rakousku, podobně jako o rok později založení koleje ve Slaném. Dále si všimneme řádových generálních vizitací, zejména té v letech 1726/27. Svatořečení sv. Josefa Kalasanského proběhlo v roce 1767. V roce 1777 bylo otevřeno piaristické gymnázium na Novém Městě v Praze. Stejně symbolické pro zamyšlení nad osudy našich piaristů může být i výročí narození fyziologa Jana Evangelisty Purkyně  v roce 1787, který původně členem řádu byl, nebo úmrtí fyzika P. Casiána Halašky  (*10. 6. 1780  Budišov nad Budišovkou, + 13. 7.  1847 Praha). Poslední piaristická kolej v Čechách byla založena v Neponuku v roce 1867. V závěrečném příspěvku nezbyde nic jiného než celou situaci zhodnotit a ještě jednou připomenout význam piaristů pro český i středoevropský náboženský, vědecký i kulturní život.

Vývoj a větvení piaristů ve světě

Postupem doby se začaly od hlavní linie piaristického řádu odštěpovat různé řeholní společnosti, které přebíraly jejich spiritualitu. Jako první se od řádu oddělil polský řeholník P. Staníslaw Papczyński od Neposkvrněného početí Panny Marie (*18. 5. 1631  Podegrodzie, + 17. 9. 1701  Gora Kalwaria), zakladatel kongregace maránů (M. I. C.), který se stal vlastně do dnešní doby třetím svatořečeným piaristou, protože své působení v řádu ukončil velmi smírnými gesty. V čele kongregace mariánů stál v letech 1693-1701. V současné době působí kongregace mariámů např. v Hrádku u Vlašimě na okrese Benešov. Sestry svatého Josefa Kalasanského vznikly v Belgii v roce 1792. V roce 1797 se zformovala v oblasti Benátek, Bergama a severní Itálie Kongregace dobročinných škol Kavanova institutu (muži). Na území Belgie se vytvořila ještě společnost sester křesťanských škol sv. Josefa Kalasanského (též rozvinutá v 19. stol. v Belgii). Sestry z Institutu Řeholních dcer Panny Marie zbožných škol (piaristky – SchP.) založené španělkou sv. Paulou Montal (1799-1889) začaly působit až v 19. století. V polovině 19. století vycházeli z piaristické spirituality Obláti sv. Karla Boromejského, Kongregace řeholníků svatého srdce Ježíšova (P. Timona Davida (S. C. J.), která působila ve Francii od zhruba poloviny 19. století, Kalasanský institut dcer Božské pastýřky (ICHDP), Kongregace pro křesťanské dělníky (pracovníky) sv. Josefa Kalasanského – kalasantini (CO p), Provolův institut – ženská a mužská větev (vychovávající hluchoněmé), Chudé dcery svatého Josefa Kalasanského (F. P. S. G. C.), Sestry svatého srdce Ježíšova, Misionářky Ježíše, Marie a Josefa. Jako poslední vznikla v polovině 20. století Kongregace řeholních domorodých sester v Kongu.

Třetí řád u řeholníků (mužů) nikdy nevznikl. Jeho absence byla řešena udílením jakýchsi čestných výsad laikům, kteří s řádem spolupracovali a nějakým způsobem se zasloužili o jeho činnost nebo propagaci v různých oblastech veřejného dění. Velkou ctí pro takové členy byl např. pohřeb v řádovém oděvu. Ve 20. století byli např. v českých zemích celkem čtyřcestní laičtí členové (dva v Čechách a dva na Moravě), kteří obdrželi diplomy a odznak od generála řádu v Římě. Pro ženy vznikla koncem 19. století instituce Sester terciářek svatého Josefa Kalasanského. V 17. a 18. století se rozšiřovali piaristé pouze v jižní a střední Evropě a ve Španělsku. Od 2. poloviny 19. století i ve 20. století se rozvíjela činnost piaristického řádu i mimo Evropu. Na začátku 21. století působil piaristický řád ve 33 zemích v Evropě, Americe, Asii a Africe. S piaristy bychom se v současné době mohli setkat nejen v USA nebo Japonsku, ale i v Bělorusku nebo na Madagaskaru, kde ovšem působí jednotlivci.

            Piaristé vynikali především na úseku nižšího (elementárního) školství, zejména v době počátků svého vyučování, později přibrali i výuku na gymnáziích a v období, kdy se začali po Itálii již rozšiřovat jako řád, i výuku na filozofických ústavech, které byly vlastně v této době přípravkami na vysoké školy, kde vynikali především ve výuce matematiky a fyziky i v praktické aplikaci exaktních věd.  Věnovali se výchově mládeže pro praktický život. To se projevilo především ve výuce v tzv. aritmetické třídě, která měla nejméně dvě vyučovací varianty, které mohli studenti a žáci absolvovat na závěr studia v piaristických vzdělávacích ústavech. Žáci elementárních škol (tzv. legendy a scribendy) a prvních latinských tříd gymnázia (parva a principie) absolvovali před odchodem do praxe (v případě přestupu na jinou školu se to zpravidla neprovádělo) tzv. aritmetiku minor, zaměřenou především na kupecké počty. Studenti, kteří absolvovali gymnázium, ať již se jednalo o nižší (končili docházku v gramatice nebo v syntaxi) nebo o vyšší gymnázium (navštěvovali ještě poetiku a rétoriku), případně ve větších městech i zájemci z filozofických přípravek, filozofických fakult i z prvních ročníků dalších fakult, zejména právnických, absolvovali v piaristických školách tzv. aritmetiku maior, zaměřenou na zvládnutí složitějších úřednických výkonů a pravděpodobně i na základy ekonomického vzdělání, především účetnictví. Absolventi si odtud odnášeli i poznatky neocenitelné pro studium techniky a aplikovaných přírodních věd. Tyto třídy se staly částečně základem pro rozvoj reálek i průmyslových a ekonomických škol. Všechny tyto druhy škol se objevily v oblastech, kam na pozvání různých bohatých zakladatelů piaristé své školy rozšířili. Během doby se rozmanitost řádových škol rozrůstala, přizpůsobovala se historickým i sociálním podmínkám v jednotlivých oblastech světa a vznikaly i různé další odnože a kongregace řádu, které ačkoliv se osamostatnily, se vždy hlásily k odkazu sv. Josefa Kalasanského a jeho blízkých spolupracovníků i piaristického řádu a nikdy s ním spojení zcela nepřerušily.

Rok piaristů a Benešov

            Do našich zemí přišli piaristé z Říma po předchozích žádostech roku 1631 do Mikulova na Moravě na pozvání olomouckého biskupa kardinála Františka z Ditrichštejna. Navzdory pohnuté historické situaci jak v Itálii, tak i na Moravě samotné našel prostor pro rozšiřování piaristického řádu, který se vedle školské činnosti věnoval i misionářské činnosti.  Řád se rozšířil z Mikulova do Strážnice na panství hraběte Františka Magnise, které bylo za třicetileté válkou jistou oázou klidu, díky politickému manévrování jeho majitele. V roce 1634 přišli piaristé do Lipníka nad Bečvou. odkud se dostali v dobách švédského pustošení i skandálů a dočasného zrušení piaristického řádu (1646), které se projevilo těžce zejména v předalpské oblasti, do Polska (do Varšavy a Podolince – polského spišského léna – 1642). Zde si za přispění polského krále Vladislava IV. Vasy a jeho sekretáře Jiřího Ossolinského vytvořili dostatečnou základnu pro řádovou rehabilitaci. V letech 1657, kdy vzal řád na milost i císař Ferdinand III., a 1669, kdy byli piaristé od papeže Klimenta XI. bulou Ex iniuncto Nobis  potvrzeni znovu jako řád. Potom nastalo poměrně rychlé šíření řádu po Moravě a dalších  čekých zemích i střední Evropě vůbec.

V Čechách se chtěli piaristé dostat především do Prahy. V rámci těchto snah zakládali poměrně dost kolejí ve středních Čechách nebo se o to pokoušeli. Sem náležel i nejstarší pokus usídlit se v Benešově, v jehož rámci navštívilili  město řádový piaristický provinciál P. Ambrosius Prachovský a S. Ludmila (* 29. 5. Brno, + 1686 Mikulov) a ještě rektor a hudební skladatel P. Adalbertus Pelican a S. Michaele (*asi 1643 Litomyšl, 28. 10. 1700 Slaný). Po neúspěšném pokusu hraběte Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu o uvedení piaristů na konopišťské panství do města Benešova v letech 1676-1680, které se neuskutečnilo kvůli morové epidemii v roce 1680 a také kvůli skandálu, který nastal po odhalení finančních podvodů tohoto šlechtice ve funkci prezidenta zemské komory, snahy piaristů v rámci rozsáhlejšího plánu v souvislosti s pronikáním do Čech, především s cílem založit piaristickou kolej v Praze zhruba na dobu dvou desetiletí ustala. Na začátku 18. století se piaristé k pokusu o založení své řádové koleje v Benešově vrátili znovu. S tehdejším majitelem konopišťského panství, kam Benešov náležel, hrabětem Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic vyjednával v Karlových Varech rektor koleje z Ostrova P. Klemens Teng a S. Philippo Nerio (* 17. 9. 1648 Corinthus u Klagenfurtu v Rakousku, + 20. 1. 1705 Mikulov) v roce 1703. Jednání tehdy dopadla šťastně, což se projevilo i na dalším vývoji snah piaristů o proniknutí do Prahy. Samotná benešovská fundační listina pochází z roku 1703. První piaristé sem přišli většinou z piaristické koleje ve Slaném 28. 9. 1704.

               Václav Bartůšek

Obrázky:

• Podmalba na skle sv. Josef Kalasanský od Barbory Štísové z Rumburka podle předlohy z propagační brožurky.
• Diplom čestného člena (laika) piaristického řádu.
• Generál piaristického řádu P. Petus Aguado Cuesta. Převzato z  www.scolopi.org.
• Papež František při audienci 23. 11. 2016. Vyfoceno při přenosu z televize Noe.