Piaristický kostel Panny Marie Nanebevzaté ve Strážnici v roce 2013

Podle ritu benešovských slavností, který byl sepsán v roce 1723, netrvalo dlouho a po pouti se měšťané dočkali i posvícení. Slavilo se dne 15. srpna na svátek Panny Marie Nanebevzaté. Toto patrocinium souviselo s činností benešovské farnosti, která původně byla sice zasvěcena svatému Mikuláši, kde farní kostel po vypálení kláštera převzal ještě patrocinium jeho kostela Panny Marie Nanebevzaté, a tak byla zažehnána hrozba, že by se v benešovské farnosti nemusela konat pouť, vzhledem k tomu, že se mikulášský svátek nacházel v adventní postní době. Po příchodu piaristů se z poutě stalo posvícení. Co se týká uctívání tohoto svátku, piaristé se asi velmi rádi k základním farním aktivitám připojili a za pomoci svého růžencového arcibratrstva i dalších farářů z okolí je velmi rádi a aktivně rozvíjeli.

Nelze se tomu ani nijak zvláště divit, protože piaristé jako řeholní klerikové oddaní mariánské úctě používali mariánská patrocinia pro své nově vzniklé kostely při řádových kolejích, které byly zakládány ve středoevropském prostoru. Na Moravě byla takovou lokalitou hned druhá fundace piaristů, založená v roce 1633 ve  Strážnici. Zde již krátce po příchodu prvních členů řádu vznikl kostel s tímto patrociniem na místě původního českobratrského gymnázia, kde snad studoval i působil Jan Amos Komenský. Ve čtyřicátých letech 17. století, asi v letech 1639-1641, zde pobýval ve službách tehdejšího majitele panství, hraběte Františka Magnise, pobočník zakladatele řádu piaristů Josefa Kalasanského a jeho doživotní tajemník, blahoslavený Pietro Casani. Podle kronikářských záznamů svých žáků z řad piaristů, kteří zde rovněž dosáhli vysokých, především rektorských, funkcí, právě tady předvedl několik zázraků. Odtud také podnikl, bohužel ne zcela zdařilou, cestu do Polska a Pomořanska na pozvání tamního kanovníka Judického.

Sláva piaristického strážnického kostela Panny Marie Nanebevzaté rapidně vzrostla po jeho vrcholně barokních úpravách, které začaly po roce 1735. Barokní výzdoba kostela je zhruba z poloviny 18. století. Ve 2. polovině 18. století vznikla při zdejším kostele ještě také nová řádová fara piaristů (v roce 1784), která zanikla vlastně až ve 20 století. Na její tradice ovšem navázala i současná strážnická piaristická farnost se třemi členy řádu pod správou polské piaristické provincie, kde se na svátek Panny Marie Nanebevzaté (někdy spíše těsně před ním) dodržuje oslava pouti, protože posvícení, na Moravě se říká hody, slaví podle patrocinia druhého kostela na sv. Martina.

Patrocinium Panny Marie Nanebevzaté se vyskytovalo ještě rovněž i v Čechách. Šlo o kostel, který vznikl při piaristické koleji v Novém Boru (německy Haida) v okrese Česká Lípa.  Původně zde stávala kaplička s tímto patrociniem a počítalo se, že při ni vznikne klášter kapucínů. V 18. století neměla tato sklářská obec velký rozsah. Kolem poloviny 18. století však nastal její dosti rychlý rozvoj. Proto se v šedesátých letech 18. století rozhodl tehdejší majitel panství hrabě Josef Kinský z Chudenic, rytíř řádu sv. Jana v Jeruzalémě k navázání jednání s tehdejším představeným piaristického řádu česko-moravsko-slezské piaristické provincie. Tím byl v letech 1760-1766 P. Jeremias Soudný a Matre Dolorosa, benešovský rodák a pozdější dlouhodobý rektor piaristické koleje v moravském městě Kroměříž. Také panovnice Marie Terezie vřele souhlasila s příchodem piaristického řádu do tohoto městečka. Bylo to především v souvislosti s rozvojem zdejšího sklářství. Piaristé sem přišli v roce 1763. Prvním rektorem piaristické koleje byl P. Georgius Beutel ab Angelis. Postupně zde vznikly jednotlivé třídy piaristického nižšího gymnázia. Když v roce 1764 Jeremias Soudný a Matre Dolorosa  měl na přímluvu guberniálních úřadů zkoušet v piaristickém řádu výuku podvojného účetnictví, chtěl nejprve tyto kursy, zaměřené především na industriální a ekonomickou výuku s podvojným účetnictvím, na základě praxe otevřít právě v Novém Boru. Jeho zájem se mu však nezdařil a zdejším piaristům doporučili měšťané z Nového Boru, aby se věnovali především gymnaziální výuce. Tak byli na své nově založené, byť  pouze nižší, gymnázium hrdi.

Ke konci 18. století začala v Novém Boru vznikat i samostatná farnost vedená především příslušníky piaristického řádu. Do roku 1787 náležela zdejší farnost do farnosti Sloup. Prvním zdejším farářem byl v roce 1787 P. Ildefonsus Bierneind a S. Maria, (*3. 5. 1742 Slavkov u Brna,+ 1. 8. 1812 Nový Bor), který se stal superiorem zdejší piaristické rezidence v letech 1786-1804 a později v letech 1787-1812 zde působil i jako farář. Zároveň vedl piaristické anály, dnes uložené v Národním archivu v Praze, i farní kroniku uloženou v biskupském archivu litoměřické diecéze. Byl také jediným piaristou, který se zúčastňoval na dění společnosti Svobodných zednářů jako člen lóže. Jeho pokračovatelem ve farním úřadě byl v roce 1814 P. Christin Rubesch a S. Remigio (*17. 2.  1777 Mladá Boleslav, + 18. 9. 1838 Doupov). To již bylo na počátku 19. století, kdy v Novém Boru působily i jiné školy než nižší gymnázium včetně onoho zde prezentovaného účetnictví. Piaristé spravovali  faru do roku 1870, kdy zdejší kolej uzavřeli pro nedostatek kněžstva. Solidní informace včetně vyobrazení kostela lze najít na internetu  https://cs.wikipedia.org/wiki/Římskokatolická_farnost_–_děkanství_Nový_Bor a https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzetí_Panny_Marie_(Nový_Bor) .

Obrázek: Piaristický kostel Panny Marie Nanebevzaté ve Strážnici v roce 2013