Na  hlavním římském hřbitově Campo Verano mají své hroby a památníky nejen jednotlivé osoby, mezi nimiž vynikají i některé významné osobnosti, např. Alberto Moravia (1907–1990), Marcello Vincenzo Domenico Mastroianni (28. září 1924 Fontana Liri, Itálie – 19. prosince 1996 Paříž, Francie), Elio de Angelis (1958–1986), jezdec Formule 1 [1], ale také většina komunit církevních řádů římsko-katolické církve, které na území Říma sídlí a v mnohých případech zde mají svá ústředí – generální řádové domy. Nejinak je tomu také u piaristů, Řádu pobožných škol řeholních kleriků Matky Boží.[2] Ti zde vlastní menší objekt pro pohřbívání i jednu větší hrobku, kde je možné zhruba pro 10-15 shromážděných členů řádu odsloužit vzpomínkové obřady.

Objekt se nachází zhruba uprostřed spleti hřbitovního labyrintu, takže je někdy lépe použít pro orientaci plánů, které jsou rozmístěny po areálu hřbitova. Cestou ke stanovenému cíli je možné sledovat i hřbitovní faunu, zejména toulavé kočky, které jsou velmi krotké, protože návštěvníci hřbitova je poměrně bohatě přikrmují.

Formu kaple zde mají mnohé hrobky, které bývají bohatě ozdobeny  freskami nebo mozaikami s biblickými, někdy i starozákonními výjevy (Jonáš).

Hrobka piaristů má formu menší osmiboké kaple. V jejím interiéru se na stěnách kromě obrazu kněze v ornátu, nejspíše sv. Josefa Kalasanského, s otevřenou knihou života, nacházejí na stěnách vypsaná jména všech zde pohřbených členů řádu.

pater z Filiíin

Najdeme zde např. také jména některých významných řádových historiků nebo redaktorů děl, která se vztahují k historii i k vývoji řádu na celém světě od roku 1597 až do současnosti.[3]

Mezi přítomnými byli tehdy i zástupci různých národností, z nichž se v současnosti skládají členové piaristického řádu i různých dalších řádů a kongregací odvozených z piaristické spirituality včetně ženských piaristických kongregací, které vznikly postupem vývoje řádu, který probíhá vlastně již během čtyř století.[4]

Piaristický řád vznikl v Itálii. První místo, kam se piaristé dostali za hranice Itálie, byl Mikulov na Moravě.[5] Pak následoval poměrně pestrý geografický vývoj řádových provincií na území střední Evropy. Odtud se piaristé postupně dostávali dále do Evropy a potom i na další kontinenty.[6]

V současné době se můžeme setkat se členy piaristického řádu téměř po celém světě.[7] Oslava památky zesnulých bývá pro ně vítanou příležitostí, jak se alespoň prostřednictvím minima svých řádových zástupců sejít a připomenout si jednotu i kontinuitu vývoje piaristického řádu ve staletích i jednotu řádových provincií v nejrůznějších částech celého světa.[8]

Václav Bartůšek

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Campo_Verano, v obrazovém materiálu k tomuto heslu je též zachycena i starší fotografie hrobky piaristů zde.

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Řád_zbožných_škol. Řád zbožných škol (piaristický řád, piaristé, celým jménem Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, lat. Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum). Při zpracování hesla došlo bohužel k podstatným  chybám, např. vynechání koleje  v Benešově.

[3] Moje poslední návštěva, ze které jsou převzaty také zde uveřejněné fotografie se uskutečnila v roce 2013, kdy zde mši celebrovali tehdejší řádový vicegenerál P. Matheus Pindelski., který v současné době působí v piaristické koleji v Krakově a bývalým generálním historiografem piarisického řádu P. Adolfem Garciou Duránem, který v současnosti působí v Barceloně.

[4] Tento školský řád, který se zabýval výukou mládeže, byl založen svatým Josefem Kalasanským  v Římě v roce 1597.

[5] Např. Václav Bartůšek, Osmý div světa. Fenomén gymnázia v Rychnově nad Kněžnou od založení do reforem Marie Terezie s přesahy na začátek 19. století, Ústí nad Orlicí 2014.

[6] Např. Bartůšek (2017) Václav  Bartůšek,  Rok piaristů 2017. OFTIS, Ústí nad Orlicí 2017, 56 s.

[7] Srov. příslušná hesla v řádové encyklopedii DENES I. (1990). Luis María BANDRÉS REY (ed.), Diccionario enciclopedico escolapio I. Presencia de Escuélas Pías, Madrid 1990, jejíž editor je v hrobce rovněž pochován.

[8]  Jinak se řád schází většinou jednou za 3 nebo 6 let na pravidelných řádových kapitulách ve své generální kurii u sv. Pantaleona v Římě v blízkosti Piazza Navona.