Zalistujeme-li  kalendářem ve druhé polovině srpna, můžeme zde např. kromě svátku sv. Josefa Kalasanského  (25.8.) a dalších  světců (sv. Augustin 28.8.) najít i svátek významného apoštola sv. Bartoloměje, který připadá na 24. srpen. O jeho životě se dochovaly skrovné informace od evangelisty sv. Jana, který ho nazývá Bar-Talmai, tedy syn Talmaiův, což vlastně znamenalo dar od Boha. Mezi Ježíšovy učedníky ho přivedl apoštol Filip.

Pocházel z Kány, galilejského města severně od Nazaretu. A je tedy možné, že byl svědkem velkého znamení, které v Kány Galilejské Ježíš vykonal na zdejší svatbě. Ježíš si vysoce cenil Bartolomějovy ušlechtilosti a jeho smyslu pro spravedlnost. Natanael s údivem odpověděl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkovníkem.“ (srov. J 1,47-48) Tato odpověď není dodnes jasně srozumitelná. Podle odborníků je vzhledem k tomu, že fíkovník bývá zmiňován jako strom, pod nímž sedávali znalci Zákona, četli Bibli a vykládali ji, možné, že se jedná o narážku na činnost tohoto druhu, které se Natanael věnoval ve chvíli svého povolání. Pakliže je tento předpoklad správný, nutno dodat, že Bartoloměj ve své době mohl čísti pouze Talmud –  Tanach, nikoli však Bibli, jak ji známe dnes. Podle tradice Bartoloměj šířil víru na Arabském poloostrově a  také v nynějším Turecku. V maloasijské Frýgii se sešel s apoštolem Filipem. Navštívil Lykaonii (kraj kolem města Konya) a putoval dále na východ až do Velké Arménie, respektive do země Šírván (dnes Ázerbájdžán a Dagestán). Nejstarší životopisy se shodují na místě jeho mučednické smrti, kterým se stala Arménie. Přesné místo a rok úmrtí nejsou zcela jasné. Podle tradice měl být stažen z kůže, proto je často zobrazován se zvláštními atributy – nožem na sdírání kůže a vakem s knihami vázanými v jeho vlastní kůži. Tato stažená kůže se vyskytuje i v Sixtinské kapli ve Vatikánu, kde autor světoznámé fresky vetkl do bolestí zkřivené tváře rysy vlastního portrétu.

Bartolomějovy ostatky prodělaly složitou cestu. Na počátku 6. století je dal východořímský císař Anastasius I. přenést do mezopotámské Dury, později se relikvie dostaly na ostrov Lipari u Sicílie (v 8. století) a v roce 809 do jihoitalského města Beneventa v Kampánii. Odtud byly roku 983 přeneseny německým císařem Otou III. do Říma, do hrobky, kterou dal postavit v chrámu sv. Bartoloměje na ostrově v Tibeře) nedaleko Kapitolu, původně zasvěceném sv. Vojtěchovi, kterému zde ovšem zůstala vyhrazena kaple s románskou stélou. V kostele sv. Bartoloměje je shromážděno mnoho ostatků těch, kdo zemřeli pro víru. Památné místo vzniklo díky Janu Pavlovi II., který v roce 1999 ustavil komisi, jež měla zkoumat příběhy novodobých mučedníků. Výsledkem její práce bylo zhruba 12 000 složek příběhů mučedníků a silných svědectví víry z celého světa. Papež následně rozhodl, aby vznikla památka na  tyto osudy v kostele sv. Bartoloměje v Římě. V říjnu 2002 byla proto na zdejší hlavní oltář umístěna ikona mučedníků 20. století. Jednotlivé boční kaple v kostele pak připomínají různé situace křesťanů.

            Svatý Bartoloměj je kvůli svému tragickému životnímu osudu a zasvěcení chrámu považován za patrona Plzně, koželuhů, řezníků, pekařů; ochránce proti nervovým chorobám, třesu, kožním nemocem. Je však také patronem příjmení i jmen, která se od jeho jména odvodila, tedy všech Bártů, Bartošů, Bartoňů, Bartůňků, Bartůšků i dalších jmen, která jsou také u nás na Benešovsku dosti rozšířená. K památce sv. Bartoloměje se hlásí více církví – římskokatolická církev, pravoslaví, východní pravoslavné společenství, anglikánské církve i luteráni.

Václav Bartůšek

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bartolom%C4%9Bj_(apo%C5%A1tol)
https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/170413papez-ucti-pamatku-novych-mucedniku-20-a-21-stoleti

Fotografie za článkem

• Poloha baziliky sv. Bartoloměje na ostrově v Tiberu
• Celkový pohled na baziliku
• Náhrobek sv. Bartoloměje
• Vnitřek chrámu sv. Bartoloměje
• Detail stély sv. Vojtěcha s vyobrazením biskupa
• Detail stély s vyobrazením postavy
• Vršek stély sv. Vojtěcha