historie

  • Patrocinium svaté Anny a piaristé

    aktualizováno
    Poutní kostel sv. Anny ve Staré Vodě u Libavé

    V tuto dobu, před svátkem sv. Anny,  napadne možná obyvatele našeho města, zejména příslušníky naší farnosti, otázka, proč piaristé před více než třemi stoletími (310 let) zasvětili kostel při nově zbudované koleji na náměstí právě svaté Anně. V encyklopediích na internetu, se dočteme, že se takovému způsobu zasvěcení říká patrocinium. To vlastně znamená, že se ke jménu svatého, kterému byl příslušný kostel zasvěcen, vztahovala rovněž i pouť, případně ve druhé části roku posvícení s příslušnými obřady k uctění památky světce sváteční liturgií s následným procesím, hostinou i dalšími obřady i zábavou. Svatá Anna byla, jak je známo, matkou Panny Marie. Vzhledem k tomu, že piaristé patřili mezi řády zasvěcené mariánské úctě, proto sem spadala i svatoanenská patrocinia. Nejdříve byl kostel zasvěcen svaté Anně, jejíž památka se slavila 26. července.  Piaristé tedy přinesli do Benešova datum nové pouti, které pravděpodobně posunulo slavení té původní na den Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.).

    Více informací „Patrocinium svaté Anny a piaristé“

  • Příběhy minoritského kláštera v Benešově a jeho zřícenin (Výročí 600 let od vypálení)

    aktualizováno

                Při pohledu na dvě zbylá okna vrcholně gotického presbytáře, nevelkého zbytku zříceniny velkolepého kláštera minoritů v Benešově, na nás skutečně dýchne hloubka minulých věků. Měli bychom si být vědomi, že se ovšem na nejstarší zdivo kláštera ze 13. století nedíváme, ale vidíme oblouky z doby jeho největšího rozkvětu po přestavbě ve dvacátých letech 14. století. V roce 1327, kdy tato přestavba byla dokončena, zbývalo ještě zhruba přes 90 let do zlomové katastrofy, kdy se osudy tohoto objektu zcela změnily. Jaký tedy byl osud kláštera minoritů do dne 19. května 1420, kdy byl klášter vypálen husity, a jeho impozantní zříceniny, která po něm zůstala? Kdo se o ni zajímal? Pokoušeli se příslušníci řádu minoritů, kteří tento klášter provozovali a měli ke zbytkům budovy vlastnická práva, do Benešova vrátit? Jakých vlastně bylo oněch 600 let, které si právě v letošním měsíci květnu připomínáme?

    Více informací „Příběhy minoritského kláštera v Benešově a jeho zřícenin (Výročí 600 let od vypálení)“

  • Minoritský klášter v Benešově

    aktualizováno

    Návrší Na Karlově se rozkládá severovýchodně od centra města a je zde doloženo nejstarší osídlení. Není proto divu, že právě zde byl příslušníkem roku Benešoviců posléze založen minoritský klášter, od jehož vypálení uplyne letos 600 let[1]. Zdejší řeholní komunita náležela do rodiny žebravých – mendikantských – řádů (k nim náleželi vedle zmíněných minoritů ještě dominikáni, augustiniáni eremité a karmelitáni).

    Tyto řády se objevují na počátku 13. století a svým přístupem k řeholnímu životu představují nový směr vývoje a zároveň i radikální odklon od klášterní tradice minulosti. Tím, že si tito mniši osvojili pravidlo institucionální chudoby a odmítli tak přijímat hmotné dary, případně vlastnit majetek, zbavili se zátěže, která byla do té doby pro jakoukoli organizovanou řeholní komunitu považována za nezbytnou. Odmítnutím majetku a spoléhání na žebrotu jako na prostředek vlastní obživy bylo pouze vnějším příznakem mnohem podstatnější změny vnitřního postoje. Když se tyto řády zřekly izolace a klášterní klauzury, aby se ve společnosti mohly věnovat pastýřské činnosti, odpoutaly se tak od jednoho z nejzákladnějších principů tradičního monasticismu[2]. Zvláštní dynamiku jejich působení dodávalo i to, že spojili život kontemplativní s apoštolským a působili především na kazatelně a ve zpovědnici[3].

    Více informací „Minoritský klášter v Benešově“

  • Římský kostel Santo Spirito in Sassia a jeho památkový areál (Václav Bartůšek)

    aktualizováno

    Úvodem

    Věčné město Řím lze považovat za jeden z největších pokladů kulturních dějin a možná, že ho můžeme v tomto směru chápat vůbec jako kulturní skvost největší. Zvykl jsem si proto zhruba v posledních deseti letech pravidelně tuto lokalitu navštěvovat. Jednak  jsem zde prováděl  v Generálním archivu piaristického řádu výzkum o dějinách tohoto řádu řeholních kleriků v českých zemích,  a kromě toho jsem občas  putoval za kulturními památkami tohoto výjimečného města, které si též pro soukromé dokumentační účely rád vyfotografuji.  Získal jsem tak poměrně rozsáhlý fotoarchiv, kam je možné v dobách se zhoršenou možností cestování si alespoň symbolicky zajít pro trochu poznání i vysvětlení hlubšího pozadí a účinku některých událostí.  Využil jsem to i pro ukázku, jak blahodárným bylo vystoupení papeže Františka 19. 4. 2020, které vneslo světlo na dlouho a klopotně opravovanou památku, tento zapomenutý klenot těsně vedle centra Říma.

    Více informací „Římský kostel Santo Spirito in Sassia a jeho památkový areál (Václav Bartůšek)“

  • Doklady o Velikonocích z 18. století a piaristé v Benešově

    aktualizováno

    Přední strana desek knihy Liber calculororum gymnasii Beneschoviensis z roku 1751.            Pro členy piaristického řádu představovaly Velikonoce, stejně jako pro ostatní řeholníky, katolický klérus a drtivou většinu obyvatel středoevropského prostoru, nejdůležitější  svátek křesťanského liturgického roku. V souvislosti s poznáváním dějin regionu si tedy můžeme klást otázku, zda i v pramenech k dějinám benešovské piaristické koleje (založena 1703, obsazena 1704) můžeme najít nějaké zmínky o Velikonocích a jejich slavení, případně také zjistit nějaké nepřímé souvislosti, které by mohly připomenout a zdůraznit význam Velikonoc pro piaristický řád v našem městě.

    Více informací „Doklady o Velikonocích z 18. století a piaristé v Benešově“

  • Studentský masopust v Benešově v roce 1775

    aktualizováno

    Školní dramata se hrála v piaristických třídách často o významných svátcích, o Velikonocích,  o Vánocích nebo na Letnice. Někdy i při přítomnosti významných osob, nebo při zkouškách na závěr školního roku (tehdy většinou v srpnu). Od šedesátých let 18. století za vlády Marie Terezie se doporučovalo nahrazovat je tzv. Deklamacemi, souvislejšími proslovy studentů na vybraná témata. Někdy takové produkce připomínaly i dřívější tradice, které by ovšem asi formou dramatu s hudbou mohly být ztvárněny lépe.

    Více informací „Studentský masopust v Benešově v roce 1775“

  • Jaroslav Schaller a Benešov

    aktualizováno

    zámek Konopiště v 1. polovině 19. století

    Nejznámějším piaristou, jehož osud se v 18. století vztahoval k Benešovu, byl P. Jaroslaus a S. Josepho (*6. března 1738 na Konopišti , + 6. ledna 1809 v Praze), celkovým jménem Josef František Jaroslav Schaller. Ze zápisu v matrice narozených v benešovské farnosti se dozvíme, že otcem dítěte byl konopišťský důchodní Jan Jiří Schaller a matkou jeho žena Marie Anna. Oba rodiče byli ze svobodného stavu. Tehdy nejspíše přebývali na zámku Konopiště. Dítě pokřtil benešovský farář.

    Více informací „Jaroslav Schaller a Benešov“

  • Svatý Bartoloměj

    aktualizováno

    Zalistujeme-li  kalendářem ve druhé polovině srpna, můžeme zde např. kromě svátku sv. Josefa Kalasanského  (25.8.) a dalších  světců (sv. Augustin 28.8.) najít i svátek významného apoštola sv. Bartoloměje, který připadá na 24. srpen. O jeho životě se dochovaly skrovné informace od evangelisty sv. Jana, který ho nazývá Bar-Talmai, tedy syn Talmaiův, což vlastně znamenalo dar od Boha. Mezi Ježíšovy učedníky ho přivedl apoštol Filip. Více informací „Svatý Bartoloměj“

  • Blahoslavený, na kterého nás upozorní životopisný slovník

    aktualizováno

    V  Benešově vzpomínáme kromě největších svátků Nanebevzetí Panny Marie a Svaté Anny, také velmi často o prázdninách na svaté spojené s řádem piaristů, který zde na počátku 18. století založil svou kolej s gymnáziem, ať jde o sv. Pompilia Pirrottiho (15.7.) nebo sv. Josefa Kalasanského (25.8.). V okrese se pak slaví zejména svátek sv. Prokopa v Sázavě (4.7.).  Vzpomíná se rovněž i na další osobnosti spojené s církevním životem v regionu, např. na františkánského terciáře  politika JUDr. Františka Noska, který je pochován u kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou.(+1935) aj. Z těchto svátků a výročí jsem zde uvedl pouze ty nejznámější.

    Více informací „Blahoslavený, na kterého nás upozorní životopisný slovník“

  • |

    Rok piaristů 2017 se uzavřel (PhDr. V. Bartůšek, Ph.D.)

    aktualizováno

    V roce 2017 uplynulo 400 let od doby, kdy nejstarší piaristé včetně zakladatele svého budoucího řádu piaristů (od r. 1621) sv. Josefa Kalasanského (*1557 Petralta de la Sal ve Španělsku, + 25. 8. 1648 Řím) jako první podstoupili obláčku řádových noviců v Římě a po ní dvouletý noviciát.  Stali se tak vlastně řeholní kongregací a v pozdějším vývoji nakonec také řeholním řádem. Toto nejdůležitější piaristické řádové výročí se stalo pro širší kulturní veřejnost podnětem k hlubšímu poznání spirituality i poslání piaristického řádu, významného pro evropské a nakonec i pro světové kulturní dějiny. Proto byl lokálně vedením řádu za souhlasu papeže Františka vyhlášen v listopadu 2016 Rok piaristů 2017. V tomto roce došlo k připomenutí výročí i při řádových obřadech, zejména v Římě. Mezinárodně pak ještě pomocí internetu a řádových tiskovin. Téma se pro oblast  českých zemí dočkalo v Čechách i publikace připomínající tradici starou asi čtyř století zapojení střední Evropy do řádového života piaristů, jeho dnešní podobu i kulturní význam piaristické činnosti. Ta se zde projevuje stále ještě dnes spolu s jejich kulturním odkazem na evropskou církevní vzdělanost a pedagogiku. Přináší možnosti seznámit se s jejich minulým působením, případně i cestami, které je ještě dnes stále možné registrovat.

    Více informací „Rok piaristů 2017 se uzavřel (PhDr. V. Bartůšek, Ph.D.)“