Je snad v našem kulturním okruhu i zeměpisných šířkách někdo, komu by zde uvedený název nepřipomínal písničku známých českých autorů textaře a hudebníka Zdeňka Borovce a Jaromíra Vomáčky? Možná se dokonce najdou i takoví, které by jejich protivníci toužili označit za ironické vtipálky, kteří by i sem dosadili jednoznačně Borovcův text zpívejme přátelé. Na adresu těchto protivníků, kteří asi budou trošku více, než je třeba, škatulkovateli a pedantickými tíditeli historických událostí je nutno vzkázat, že oni sice občas pravdu mají, ale je možné také připustit i opak. Vždyť takové události, na jejichž příchod se těšíme a pak v nás svým průběhem zanechají veselou mysl, takže máme chuť si zazpívat nebo to možná opravdu učiníme, se často pojí s nejkrásnějšími okamžiky našeho života.

Mohou mít tedy Vánoce pro nás lidi nějaké své kouzlo?  Už nadpis nad andělskou  scénou v Betlémě s Biblickým nápisem  Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis vlastně  představuje nejstarší tradice křesťanského zpěvu i liturgie ze 4. století
en.wikipedia.org/wiki/Gloria_in_excelsis_Deo.
Je totiž jakýmsi úvodem k poznání hloubky a kouzla Vánoc.  Od doby prvních křesťanů na něm stavěli křesťanské hudební tradice, které v sobě obsahovaly další prvky spojené s přínosem těchto svátků a jejich oslav. Propojovaly se v nich hlavní proudy křesťanské hudby z různých dob.  Je tedy více než jasné, že pokud by přestala z jakýchkoliv důvodů jedna součást této významné kulturní tradice existovat, může být nahrazena nějakou jinou tradicí z tohoto okruhu jí blízkou.

K základnímu hudebnímu nebo liturgickému pojetí se během let působnosti přidružovaly další motivy i literární a hudební součástí, takže někdy můžeme jakoby za pomoci jakési pomyslné slovní archeologie najít určité myšlenkové jádro nebo motiv, na němž konkrétní (většinou nové) dílo staví a zároveň nám předává odkazy předcházejících generací. V hudebnosti a zpěvnosti mší, které k Vánocům v našich zemích již tradičně náleží dvě vrcholná díla, bez nichž bychom si  oslavy Vánoc v Čechách nebo na Slovensku jen těžko dovedli představit. V Čechách jde o Českou mši vánoční Hej mistře, kterou zkomponoval významný rožmitálský kantor Jan Jakub Ryba. Ačkoliv toto dílo vzniklo v době klasicismu (v roce 1796), připomíná často skladbu vrcholného baroka s lidovými prvky. Pro Slovensko je starším dílem podobného charakteru vánoční mše připisovaná dvěma kapucínským skladatelům Edmundovi Paschovi nebo Jiřímu Zruňkovi spolu se zajímavými koledami.  Současné Biografické bádání připisuje tuto mši sestavenou na základě slovenských kapucínských kancionálů ve 2. polovině 18. století, zvláště ze Žiliny, spíše Jiřímu Zruňkovi.

Všichni zde uvedení skladatelé  měli jednu věc společnou. Jejich učiteli byli kněží  z piaristického řádu. Jan Jakub Ryba  (26. října 1765 Přeštice – 8. dubna 1815 Voltuš, les u Rožmitálu pod Třemšínem)  studoval v letech 1780 -1785 na piaristických školách v Praze.  Edmund Pascha (Paska, užívající kvůli svému pohybovému onemocnění pseudonymu Claudianus Ostern, byl slovenský františkán, kazatel, varhaník a hudební skladatel českého (moravského) původu.* 1714 Kroměříž, +  6. 5. 1772 Žilina). Jeho nejznámější díla se nacházejí žilinském rukopise Harmonia Pastoralis.  Jiří Zruněk (*19. 3. 1736 Vnorovy /tehdy Znorovy/ u Stážnice, +  3. 6. 1789 Dolná Šebastová) studoval také na hudebním semináři piaristů v Kroměříž. Z těchto příkladů lze vyčíst, jak velký vliv měli piaristé na své žáky jako učitelé hudby i jak všeobsažné byly barokní a klasicistní hudební tradice v tomto směru.

Podobně tomu asi bylo i u piaristického školního divadla. a to nejen o Vánocích, ale i v jiných významných obdobích roku. Je proto důležité se těmito událostmi stále nově a hlouběji zabývat. O dramatické činnosti piaristů jsem připravil v Městské knihovně  Benešov přednášku  Barokní školní divadlo v Benešově. Konala se  zde 1. 11. 2021. Chtěl jsem s ní stručně seznámit své čtenáře na tomto webu. Ukázalo se však, že k výkladu bude třeba i dalších informací, proto jsem si dal jedno malé novoroční předsevzetí, že svůj výklad rozšířím i o informace k historii vzdělanosti, které by měla mít širší kulturní veřejnost a na výklad o nich už ve škole nezbyl čas. Doufám tedy, že se při čtení článků na webu se mnou alespoň virtuálně rádi i setkáte v tomto roce, do něhož vám vše nejlepší přeje Váš

Václav Bartůšek.