Navštivte zajímavou výstavu o piaristech na Moravě a ve Slezsku na arcibiskupském rezidenčním zámku v Kroměříži

Václav Bartůšek

Doporučení na zajímavý výlet na konec letošního léta.

 

Dějiny řádu piaristů v České republice se týkají všech tří českých zemí Čech, Moravy i české části Slezska. Často ovšem bývají kvůli snazšímu pojednání jejich historie zachycovány v rozdělené podobě. Většinou se dělí na Čechy a na zbytek území – Moravu a Slezsko. Dalo by se říci, že v období rychle se rozvíjejících výzkumů o piaristickém řádu je toto opatření jediným možným krokem pro možnost prezentace výsledků všeobecného vědeckého výzkumu v této oblasti v různých lokalitách. Bádání v sobě zahrnují historický a archivní průzkum jednotlivých řádových kolejí a domů s jejich kulturní lokalizací a se zpřístupněním základních faktů pro poznání jejich dějin  kulturně historického, muzeologického i uměleckého a archeologického vývoje. Všechny požadavky v tomto směru splňuje výstava, která probíhá v moravském arcibiskupském městě Kroměříži od konce července do počátku měsíce října 2022. Na výstavu byla kromě katalogu připravena ještě pozvánka a plakát s ilustrační fotografií.

Vernisáž výstavy proběhla dne 30. 6. 2022 v Galerii arcibiskupského zámku v Kroměříži, která je sídlem residence arcibiskupa olomouckého. Výstavu nazvanou Piaristé na Moravě a ve Slezsku. Místa a památky řádu zbožných škol připravilo Muzeum umění v Olomouci (MUO). Využilo možnosti rozdělit lokality piaristických kolejí teritoriálně na koleje a domy, které vznikly na Moravě a v české části Slezska a na piaristické koleje, které se nacházely v Čechách. Této možnosti využili badatelé muzejního a historického týmu, který se vzniku výstavy i jejího katalogu zúčastnil, a na podnět hlavního editora Miroslava Myšáka vystavených předmětů, jejich reprodukcí ve výstavním katalogu i v jeho úvodních textech, které se týkají jednotlivých oborů piaristické řádové řeholní činnosti v různých odvětvích a oborech jeho činnosti. Proto se průvodce k výstavě, sestavený hlavním editorem , nazývá  Piaristé na Moravě a ve Slezsku. Průvodce po lokalitách. Výstava byla připravována ve druhém pololetí roku 2021 a v prvním pololetí roku 2022.

Úvodní studie byly odevzdány k redakci kurátorovi výstavy během 1. pololetí roku 2022, kdy byly provedeny také korektury. Šlo o statě, nástiny a studie těchto autorů z vybraných témat. Po krátkém úvodu hlavního editora Miroslava Myšáka, který měl na starosti s kolektivem jak instalaci výstavy včetně výběru exponátů, tak i sestavení a sepsání výstavního katalogu. Zde se editor výstavy snažil stručně přiblížit i  okolnosti vzniku a průběhu prací na výstavě od roku 2021.

V obsáhlejší první úvodní stati významného badatele o církevních dějinách Tomáše Parmy docenta z teologické fakulty Univerzity v Olomouci, nazvané  příznačně Piaristický řád ve světových i domácích dějinách, lze pak  najít základní kulturněhistorické i právní údaje k vývoji piaristického řádu nejen u nás, ale mnohdy i ve vývoji celoevropského kontextu. Stať obsahuje dvě tabulky – souhrnnou tabulku přehledu piaristického vzdělávání[1]  a přehled postupného vznikání piaristických kolejí  v českých zemích.[2] Najdeme zde např. též informace o piaristických fundacích, které nebyly realizovány v 17. – 19. století,[3] nástiny  dějin řádu v 17. a 18. století,[4] výčtu významných osobností piaristického řádu v období 17. – 19. století, který můžeme spíše považovat za jakýsi nástin této problematiky.  Tento částečný seznam ukazuje, že mnozí významní piaristé prožili často své  dětství a mládí v Čechách a aktivní  působení na Moravě, případně i ve Slezsku. Někdy tomu bylo i naopak. Autor kapitoly si krátce všiml také dějin řádu v 19. a 20. století, které byly spíše úpadkové.

Další oddíl byl věnován řádovému školství. Autorem kapitoly nazvané Poznámky k piaristickému školství je Václav Bartůšek. K této kapitole stačí snad poznamenat, že řádové školství v českých zemích se řídilo jednotnými řádovými pravidly pro celé území Čech, Moravy i české části Slezska, které tvořilo jedinou provincii během 17. – 20. století.[5] Je nutno ještě připomenout, že piaristé se kromě středoškolského vzdělání věnovali jako  zcela jediní ze školních církevních řádů systematicky elementárnímu školství[6] a částečně také školství vyššímu a vysokému, které bylo zastoupeno především na jejich soukromých řádových učilištích, která rovněž v 17..- 21. století procházela různými, pro tuto oblast specifickými, proměnami a přizpůsobeními i proměnami teritorií své působnosti.[7] Na poznámky z dějin školství následoval také souhrn se stručným názvem Školní divadlo[8], který připravil Miroslav Lukáš, náš špičkový odborník a tuto problematiku, zejména pro moravskou oblast.[9]

Piaristé vynikali rovněž v mnoha dalších specifických oblastech i vědních oborech napříč spektrem humanitních i přírodních věd. Velká pozornost byla poslední dobou věnována zejména piaristické historiografii.[10] Zde o této iniciativě pojednal mladý autor Josef Faltičko, z Palackého univerzity v Olomouci, který přiblížil  se sobě vlastní nákloností a hlubokými znalostmi mnohé nové poznatky, k nimž výzkumníci, s jejichž týmem rovněž úzce spolupracoval dospěli. Tato kapitola se jmenuje Historiografie a historikové řádu zbožných škol.[11] Ze zcela jiného, moderního pohledu historika severomoravského regionu pohlížel na tuto problematiku Zdeněk Orlita,  muzeolog a historik, ředitel muzea Novojičínska se sídlem v Příboře.

Vzhledem k tomu, že nejstarším  místem, kam piaristé v zaalpských krajinách střední Evropy dne 22. 6. 1631 z Říma přišli, bylo právě moravské město Mikulov, začíná přehled Moravou  a prezentace jednotlivých kolejí právě Mikulovem na Moravě.[12]  Postupně na Moravě vznikaly ještě další koleje. Ve Strážnici na panství hraběte Magnise v roce 1633, v Lipníku nad Bečvou na panství Ditrichštejnů v roce 1635.[13]  Kolej převzala úlohu centrálního řádového noviciátu.[14]  Další moravská kolej byla založena až v Kroměříži až v roce 1687.[15] S tímto založením souvisel rovněž vznik kolejí ve Staré Vodě  u Libavé v roce 1690, která se stala rovněž významným poutním místem, a také sídlem pomocného noviciátu, a v Příboře v roce 1694, kde hrálo velmi významnou roli prvotní uvedení do vyššího vzdělání piaristického řádu. [16]

Celkový výčet kolejí  doplňme ještě také českou částí Slezska, což chronologicky navazovalo na další vývoj kolejí ve středoevropské oblasti. Zde vznikly během 18. století pouze fundace dvě.  Jednalo se o  koleje v Bílé Vodě, založená v roce 1724, a v Bruntále z roku 1731.  Z Bílé Vody, odkud se se dochovaly katalogy studentů gymnázia i žáků elementárních škol, je doložena činnost vyššího gymnázia. Tyto dva řádové domy měly svoje specifika a  přesto se staly  nedílnou součástí piaristického řádu. Tím byla především hudba. Při obou domech působily totiž hudební semináře, které zásobovaly koleje svou hudební produkcí.[17]  Mnohé tvůrčí podněty předal piaristům významný klasicistní skladatel Karl Ditters z Dittersdorfu, biskupský správce ze zámku Jánský Vrch,[18] který byl znám i v Čechách, zejména v Praze, kde studoval jeho syn vyšší učiliště piaristů,[19] a na Červené Lhotě, poblíž ní skončil život.[20]

Po otevření dvou slezských kolejí nebyl však počet všech kolejí v těchto zemích kolejí ještě zcela dovršen. Několik jich vzniklo ještě na Moravě po polovině 18. století,  především v jeho šedesátých letech. K nim patřila především kolej v Hustopečích u Brna (zal. 1757), kde bylo rozhodující i řádové praktické vzdělání, které po dlouhou také přinášelo svoje stálé plody. Podobně tomu bylo také v další skupině,  do níž patřily především řádové domy v Kyjově, založeno v roce 1760, a v Moravské Třebové. Tento dům vznikl v roce 1765. Pro zachycení dalšího vývoje, zejména v 19. století pak mohou posloužit ještě informace obsažené hlavně v tabulkách přehledů u Tomáše Parmy.[21]

Ve zde prezentovaném katalogu je tedy podchycen vývoj celkem jedenácti piaristických kolejí v moravskoslezské části piaristické provincie nazývané celkově Bohemia.[22] Koleje jsou rozděleny do čtyř skupin podle doby vzniku i jejich teritoriálního rozmístění.[23] V první – nejstarší a nejjižněji položené  první skupině se nacházejí lokality Mikulov, okres Břeclav, původně Brněnský kraj), Strážnice (okres Hodonín, původně Hradištský kraj) a Lipník nad Bečvou (okres Přerov, původně Přerovský kraj). Ve druhé skupině se nacházely domy na Kroměřížsku, tedy v Olomouckém kraji. samotná Kroměříž jako tehdy ještě biskupské a později arcibiskupské sídlo, poutní kolej Stará Voda a vzdělávací místo piaristického řádu v Příboře.[24]

Jako další skupina následují již obě zmíněné koleje z české části Slezska – Bílá Voda, piaristické školy (vyšší gymnázium a elementární škola, později s lichtenštejnským pěveckým seminářem), s kolejí a lékárna s ubytováním pro jejího provizora.[25] Tato nová fundace byla založena v roce 1728 a postupně dále  rozšiřována. Další kolej byla založena z vůle německých rytířů a též za pomoci bělovodských piaristů založena ještě v nedalekém Bruntále zhruba o tři roky později.[26]

Nakonec zbyla skupina kolejí spjatá  s hospodářským, zejména s průmyslovým rozvojem na Moravě. Ta se vyznačovala především tím, že za jejím vznikem stály především obyvatelé z řad místních měšťanů spjatí s počátky kapitalismu a tehdy novými hospodářskými metodami, a často  i s novou šlechtou.[27] Jednalo se o koleje v těchto lokalitách : Hustopeče u Brna (zal. 1757),[28]  Kyjov (zal. 1763)[29] a Moravská Třebová (zal. 1767), kde se rezidence a pozdější kolej začala rozvíjet od šedesátých let 18. století a prošla různými architektonickými proměnami.[30]

Nakonec se domnívám, že se jako největší lákadlo pro návštěvu výstavy uplatní výčet zde uvedených osobností i událostí piaristického řádu, které mají velmi blízký vztah k našemu regionu nebo dokonce k Benešovu samotnému. Snad nejznámějším benešovským piaristou byl P. Jaroslav Josef Schaller a Matre Dei. Také ten strávil nějakou dobu na Moravě a ve Slezsku. Nejznámější se stalo jeho působení ve Slezsku ve funkci prefekta hudebního semináře při koleji v Bílé Vodě.[31] V souvislosti s topografickou činností věnoval pozornost Jaroslavu – Josefovi Schallerovi rovněž Josef Faltičko ve své kapitole o historiografii piaristického řádu.[32] Respekt na Moravě si vydobyli rovněž i někteří podblaničtí přírodovědci, především matematici, jako P. Klement Václav Claudis a S. Clemente (1789 -1867). Tento neveklovský rodák, působil na školách v Mikulově.[33] Jaro mimořádnou osobnost při propojení Benešova s Moravou zjistily výzkumy řádového provinciála  v Mikulově a rektora z koleje v Kroměříži P. Jeremiáše Soudného.[34] Výzdoba piaristické koleje  v Benešova je propojena s tvorbou  slezského umělce, malíře Felixe Ivo Leichera (1727-1812), rodáka  z  , s jehož obrazy se můžeme na severní Moravě a také ve Slezsku setkat.[35]

Kromě toho katalog přibližuje celou řadu dalších zajímavostí ze světa dějin umění  tak,  jak souvisely s uměleckohistorickou činností piaristického řádu. Proto je zde se  možné setkat se zobrazením předmětů, které byly např. součástí výzdoby kostelů, jejich oltářů i interiérů, jako třeba kostela sv. Jana Křtitele v Kroměříži, na jehož vybudování měl svůj podíl benešovský rodák,  zde již uvedený P. Jeremiáš Soudný, kostelních inventářů, ale také produkty užitého umění  v realitě všedních dnů. Návštěvníka mohou zaujmout také různé výrobky spojené s mecenáši piaristického řádu v jeho jednotlivých domech a kolejích, např. produkty vyráběné v tehdejší kroměřížské mincovně, nebo vědecké přístroje, z nichž mnohé si řádoví učenci vyráběli sami.

Již z katalogu je tedy patrné,  že výstava může velmi rozšířit a obohatit znalosti moderního kulturního člověka, a proto její návštěvu vřele doporučuji.


Obrazové přílohy:

Obálka katalogu s monstrancí ve tvaru řádového znaku piaristů z chrámu v Lipníku nad Bečvou

Bývalý piaristický areál v Kroměříži. Celkový pohled – Katalog s.92

Kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži – Katalog s. 93.

Felix-Ivo Leicher – vyobrazení sv. Josefa Kalasanského z muzea v Moravské Třebové – Katalog s. 172.

 

 

[1] V podstatě obsahuje podobné informace, jaké jsem v letošním roce zveřejnil na tomto webu, což potvrzuje závěr o součásti kulturních znalostí.

[2] Z chronologicky  řazeného přehledu je patrná úzká kontinuita mezi piaristickými kolejemi v Čechách, na Moravě i ve Slezsku (česká část).

[3] Kromě encyklopedie řeholních institucí Milana M. Bubna, z níž autor kapitoly vychází se v podobném duchu, této problematice věnoval také Václav Bartůšek.

[4] Bohužel bez odkazů na práce moravského významného historika Marka Matějka, který se touto problematikou zabýval rovněž dosti podrobně.

[5] Na ní navazuje specifickým způsobem činnost současné piaristické komunity ve Strážnici.

[6] Bartůšek, Václav. Elementární školství církevních řádů v českých zemích v době baroka. Documenta Pragensia. Barokní Praha – Barokní Čechie 1620 – 1740 .  s. 601 – 608.

[7] Srov ještě např. Bartůšek, V., Výuka  teologie v piaristickém řádu v době baroka a příprava na ni s přihlédnutím k českým zemím.   In omnibus caritas,  Sborník Katolické teologické  fakulty (dále SKTF) , sv.IV., Karolinum,  Praha 2001, s. 40 – 60, zvl. s.56, 57.

[8]  V katalogu se kapitola nachází na s.25-31.

[9]  https://www.idu.cz/cs/o-nas/veda-a-vyzkum/pracovnici-ve-vede-a-vyzkumu/miroslav-lukas

[10] Výzkumy v tomto směru probíhají hlavně v Historickém ústavu AV ČR, Univerzity Palackého v Olomouci a Knihovny  Královské  Kanonie premonstrátského řádu v Praze na Strahově, kde se dostalo prostoru pro výzkum v rámci samostatného specifického grantu.

[11] Doktorand z katedry historie UP se jako jediný z autorů úvodů podílel ještě i na zpracování souboru katalogových  hesel.

[12] Piaristická kolej v Mikulově byla nejdůležitější piaristickou kolejí za Alpami, kde se po svém vzniku usídlilo sídlo piaristické provincie Germanie, od roku 1748  českomoravwskoslezské piaristické provincie.

[13] Podobně jako kolej v Mikulově.

[14] Noviciátem museli projít všichni členové řádu včetně bratří laiků (fratres operarii). Ti se zde vyučili řemeslu, ostatní se připravovali na studium filozofie a teologie. Všichni novicové zde obdrželi řeholní jméno.

[15] Mezi tím docházelo ke zvýšenému zakládání  nových piaristických kolejí na území samotných Čech, viz  7 Bartůšek, V. Šíření piaristických kolejí a škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století. Paginae historiae, 11/ 2003, s. 32 – 68. (dále  Šíření).

[16]  V Příboře většinou působilo nejnižší z těchto učiišť, kam se chodilo studovat hned po noviciátu – studia humaniora. Ani gymnaziální třídy vyššího gymnázia se vždy neotevíraly všechny.

[17]  Při kolejích v Bílé Vodě i v Bruntále působily vynikající hudební semináře. Srov. práce Zuzany Ronck v katalogu na s. 194.

[18] Karl Ditters von Dittersdorf[1] (nebo také Carl Ditters von Dittersdorf[2]2. listopadu 1739 Vídeň – 24. října 1799 Nový Dvůr u Lipovky) byl rakouský klasicistní hudební skladatel a houslista. Polovinu svého života prožil ve Slezsku.

[19] Ignác  Ditters nebo Dittert z Javorníku ve Slezsku, který studoval kurs podvojného účetnictví v Praze v roce 1770 , byl nejspíše synem Karla Ditterse z Dittersdorfu. S ním přišlo ještě několik studentů ze Slezska. Karl Ditters byl ve službě vratislavského biskupa.

[20]  https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ditters_von_Dittersdorf

[21]  Tabulka v katalogu na s. 15-16, spolu s mapou z konce 18. století na s. 16-17.

[22] Po polovině 18. století se piaristická provincie na území edch, Moravy a Slezska nazývala souhrnně Bohemia.

[23] Překvapivou shodou náhod vypadá takto nastíněný pbraz celkem harmonicky.

[24] Viz. pozn. 17.

[25] Kromě Bílé Vody měli piaristé ještě lékárnu v Čechách v Benešově.

[26] V roce 1731.

[27]Podobně tomu bylo také v Čechách  – viz tab. na s. 16. katalogu.

[28] Srov. Bartůšek, V.,  Kata log studentů gymnázia v Hustopečích  u Brna ze 2. Poloviny 18. Století (1759-1778).  JM 2019, s243-263..

[29] Výzkumu piaristického kyjovského domu se věnovala především Ester Vratislavská. Viz ještě Bartůšek, V., Piaristické školy ve Strážnici před reformami Marie Terezie. JM 2014, s. 72-94.

[30]  Ty zachycuje také zde prezentovaný katalog.

[31]  Ve školním roce

[32]  Myšák, M., ed., s. 39.

[33] Katalog s. 53.

[34] V katalogu není uveden. Viz Bartůšek, V., Mikulovská piaristická kolej jako sídlo provincie do školských reforem Marie Terezie . JM 2013, s. 100-130.

[35] Jedná se zejména o vyobrazení sv. Josefa Kalasanského v různých piaristických  chrámech.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.