Při pohledu na dvě zbylá okna vrcholně gotického presbytáře, nevelkého zbytku zříceniny velkolepého kláštera minoritů v Benešově, na nás skutečně dýchne hloubka minulých věků. Měli bychom si být vědomi, že se ovšem na nejstarší zdivo kláštera ze 13. století nedíváme, ale vidíme oblouky z doby jeho největšího rozkvětu po přestavbě ve dvacátých letech 14. století. V roce 1327, kdy tato přestavba byla dokončena, zbývalo ještě zhruba přes 90 let do zlomové katastrofy, kdy se osudy tohoto objektu zcela změnily. Jaký tedy byl osud kláštera minoritů do dne 19. května 1420, kdy byl klášter vypálen husity, a jeho impozantní zříceniny, která po něm zůstala? Kdo se o ni zajímal? Pokoušeli se příslušníci řádu minoritů, kteří tento klášter provozovali a měli ke zbytkům budovy vlastnická práva, do Benešova vrátit? Jakých vlastně bylo oněch 600 let, které si právě v letošním měsíci květnu připomínáme?
Kvě
19
V letošním roce se v benešovské farnosti dne 24. 5. 2019 v podvečer uskutečnily v rámci v současné době již dosti populární série setkání paralelně dvě akce, i když druhá z nich se konala zatím vlastně jako generálka pro příští roky a přihlášena oficiálně ještě nebyla. Jednalo se o podvečerní setkání věřících v kostele městské části Benešova ve vesnici Okrouhlici, které se svolením benešovského pana faráře připravil zdejší zemědělský podnikatel pan Ing. Antonín Šmakal. Ten zajistil i program, vlastivědnou výstavku z dokumentů bývalé fary chovaných v kostele, prohlídku zvonice a části hřbitova spolu se sousedským posezením v závěru celého večera.
Zalistujeme-li kalendářem ve druhé polovině srpna, můžeme zde např. kromě svátku sv. Josefa Kalasanského (25.8.) a dalších světců (sv. Augustin 28.8.) najít i svátek významného apoštola sv. Bartoloměje, který připadá na 24. srpen. O jeho životě se dochovaly skrovné informace od evangelisty sv. Jana, který ho nazývá Bar-Talmai, tedy syn Talmaiův, což vlastně znamenalo dar od Boha. Mezi Ježíšovy učedníky ho přivedl apoštol Filip. 
V Benešově vzpomínáme kromě největších svátků Nanebevzetí Panny Marie a Svaté Anny, také velmi často o prázdninách na svaté spojené s řádem piaristů, který zde na počátku 18. století založil svou kolej s gymnáziem, ať jde o sv. Pompilia Pirrottiho (15.7.) nebo sv. Josefa Kalasanského (25.8.). V okrese se pak slaví zejména svátek sv. Prokopa v Sázavě (4.7.). Vzpomíná se rovněž i na další osobnosti spojené s církevním životem v regionu, např. na františkánského terciáře politika JUDr. Františka Noska, který je pochován u kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou.(+1935) aj. Z těchto svátků a výročí jsem zde uvedl pouze ty nejznámější.
V roce 2017 uplynulo 400 let od doby, kdy nejstarší piaristé včetně zakladatele svého budoucího řádu piaristů (od r. 1621) sv. Josefa Kalasanského (*1557 Petralta de la Sal ve Španělsku, + 25. 8. 1648 Řím) jako první podstoupili obláčku řádových noviců v Římě a po ní dvouletý noviciát. Stali se tak vlastně řeholní kongregací a v pozdějším vývoji nakonec také řeholním řádem. Toto nejdůležitější piaristické řádové výročí se stalo pro širší kulturní veřejnost podnětem k hlubšímu poznání spirituality i poslání piaristického řádu, významného pro evropské a nakonec i pro světové kulturní dějiny. Proto byl lokálně vedením řádu za souhlasu papeže Františka vyhlášen v listopadu 2016 Rok piaristů 2017. V tomto roce došlo k připomenutí výročí i při řádových obřadech, zejména v Římě. Mezinárodně pak ještě pomocí internetu a řádových tiskovin. Téma se pro oblast českých zemí dočkalo v Čechách i publikace připomínající tradici starou asi čtyř století zapojení střední Evropy do řádového života piaristů, jeho dnešní podobu i kulturní význam piaristické činnosti. Ta se zde projevuje stále ještě dnes spolu s jejich kulturním odkazem na evropskou církevní vzdělanost a pedagogiku. Přináší možnosti seznámit se s jejich minulým působením, případně i cestami, které je ještě dnes stále možné registrovat.