Historie

  • Ján Kupecký a zmínka o Okrouhlici

    aktualizováno

    SOLGA. Oliver: Ján Kupecký život a dielo. Pezinok, Miesto Pezinok 2016, ISBN 978-80-972466-4-8, 192 s.

    V roce 1666 se v Pezinku narodil jeden z nejvýznamnějších středoevropských barokních malířů – Jan Kupecký (*1666 Pezinok, +16. 7. 1740 Norimberk), uplynulo tedy 350 let od jeho narození. K tomuto výročí připravil primátor města Oliver Solga, který se zabývá jako historik umění slovenskou malbou barokní doby, souhrnnou vzpomínkovou publikaci o Kupeckého životě a díle, bohatě doplněnou zajímavým barevným i černobílým doprovodným obrazovým materiálem v textu. Publikace je zároveň vzpomínkou na významného historika umění, univerzitního profesora Eduarda Alexandra Safarika, původně Šafaříka (*9. 5. 1928 Bratislava, + 15. 8. 2015 v Itálii), který se Kupeckého dílem velmi důkladně zabýval a byl jedním z hlavních učitelů autora knihy. Informace o něm se nachází v úplném závěru knihy spolu s poznámkou o jejím autorovi.

    Více informací „Ján Kupecký a zmínka o Okrouhlici“

  • Patrocinium svaté Anny a piaristé

    aktualizováno
    Poutní kostel sv. Anny ve Staré Vodě u Libavé

    V tuto dobu, před svátkem sv. Anny,  napadne možná obyvatele našeho města, zejména příslušníky naší farnosti, otázka, proč piaristé před více než třemi stoletími (310 let) zasvětili kostel při nově zbudované koleji na náměstí právě svaté Anně. V encyklopediích na internetu, se dočteme, že se takovému způsobu zasvěcení říká patrocinium. To vlastně znamená, že se ke jménu svatého, kterému byl příslušný kostel zasvěcen, vztahovala rovněž i pouť, případně ve druhé části roku posvícení s příslušnými obřady k uctění památky světce sváteční liturgií s následným procesím, hostinou i dalšími obřady i zábavou. Svatá Anna byla, jak je známo, matkou Panny Marie. Vzhledem k tomu, že piaristé patřili mezi řády zasvěcené mariánské úctě, proto sem spadala i svatoanenská patrocinia. Nejdříve byl kostel zasvěcen svaté Anně, jejíž památka se slavila 26. července.  Piaristé tedy přinesli do Benešova datum nové pouti, které pravděpodobně posunulo slavení té původní na den Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.).

    Více informací „Patrocinium svaté Anny a piaristé“

  • Příběhy minoritského kláštera v Benešově a jeho zřícenin (Výročí 600 let od vypálení)

    aktualizováno

                Při pohledu na dvě zbylá okna vrcholně gotického presbytáře, nevelkého zbytku zříceniny velkolepého kláštera minoritů v Benešově, na nás skutečně dýchne hloubka minulých věků. Měli bychom si být vědomi, že se ovšem na nejstarší zdivo kláštera ze 13. století nedíváme, ale vidíme oblouky z doby jeho největšího rozkvětu po přestavbě ve dvacátých letech 14. století. V roce 1327, kdy tato přestavba byla dokončena, zbývalo ještě zhruba přes 90 let do zlomové katastrofy, kdy se osudy tohoto objektu zcela změnily. Jaký tedy byl osud kláštera minoritů do dne 19. května 1420, kdy byl klášter vypálen husity, a jeho impozantní zříceniny, která po něm zůstala? Kdo se o ni zajímal? Pokoušeli se příslušníci řádu minoritů, kteří tento klášter provozovali a měli ke zbytkům budovy vlastnická práva, do Benešova vrátit? Jakých vlastně bylo oněch 600 let, které si právě v letošním měsíci květnu připomínáme?

    Více informací „Příběhy minoritského kláštera v Benešově a jeho zřícenin (Výročí 600 let od vypálení)“

  • Minoritský klášter v Benešově

    aktualizováno

    Návrší Na Karlově se rozkládá severovýchodně od centra města a je zde doloženo nejstarší osídlení. Není proto divu, že právě zde byl příslušníkem roku Benešoviců posléze založen minoritský klášter, od jehož vypálení uplyne letos 600 let[1]. Zdejší řeholní komunita náležela do rodiny žebravých – mendikantských – řádů (k nim náleželi vedle zmíněných minoritů ještě dominikáni, augustiniáni eremité a karmelitáni).

    Tyto řády se objevují na počátku 13. století a svým přístupem k řeholnímu životu představují nový směr vývoje a zároveň i radikální odklon od klášterní tradice minulosti. Tím, že si tito mniši osvojili pravidlo institucionální chudoby a odmítli tak přijímat hmotné dary, případně vlastnit majetek, zbavili se zátěže, která byla do té doby pro jakoukoli organizovanou řeholní komunitu považována za nezbytnou. Odmítnutím majetku a spoléhání na žebrotu jako na prostředek vlastní obživy bylo pouze vnějším příznakem mnohem podstatnější změny vnitřního postoje. Když se tyto řády zřekly izolace a klášterní klauzury, aby se ve společnosti mohly věnovat pastýřské činnosti, odpoutaly se tak od jednoho z nejzákladnějších principů tradičního monasticismu[2]. Zvláštní dynamiku jejich působení dodávalo i to, že spojili život kontemplativní s apoštolským a působili především na kazatelně a ve zpovědnici[3].

    Více informací „Minoritský klášter v Benešově“

  • Římský kostel Santo Spirito in Sassia a jeho památkový areál (Václav Bartůšek)

    aktualizováno

    Úvodem

    Věčné město Řím lze považovat za jeden z největších pokladů kulturních dějin a možná, že ho můžeme v tomto směru chápat vůbec jako kulturní skvost největší. Zvykl jsem si proto zhruba v posledních deseti letech pravidelně tuto lokalitu navštěvovat. Jednak  jsem zde prováděl  v Generálním archivu piaristického řádu výzkum o dějinách tohoto řádu řeholních kleriků v českých zemích,  a kromě toho jsem občas  putoval za kulturními památkami tohoto výjimečného města, které si též pro soukromé dokumentační účely rád vyfotografuji.  Získal jsem tak poměrně rozsáhlý fotoarchiv, kam je možné v dobách se zhoršenou možností cestování si alespoň symbolicky zajít pro trochu poznání i vysvětlení hlubšího pozadí a účinku některých událostí.  Využil jsem to i pro ukázku, jak blahodárným bylo vystoupení papeže Františka 19. 4. 2020, které vneslo světlo na dlouho a klopotně opravovanou památku, tento zapomenutý klenot těsně vedle centra Říma.

    Více informací „Římský kostel Santo Spirito in Sassia a jeho památkový areál (Václav Bartůšek)“

  • Doklady o Velikonocích z 18. století a piaristé v Benešově

    aktualizováno

    Přední strana desek knihy Liber calculororum gymnasii Beneschoviensis z roku 1751.            Pro členy piaristického řádu představovaly Velikonoce, stejně jako pro ostatní řeholníky, katolický klérus a drtivou většinu obyvatel středoevropského prostoru, nejdůležitější  svátek křesťanského liturgického roku. V souvislosti s poznáváním dějin regionu si tedy můžeme klást otázku, zda i v pramenech k dějinám benešovské piaristické koleje (založena 1703, obsazena 1704) můžeme najít nějaké zmínky o Velikonocích a jejich slavení, případně také zjistit nějaké nepřímé souvislosti, které by mohly připomenout a zdůraznit význam Velikonoc pro piaristický řád v našem městě.

    Více informací „Doklady o Velikonocích z 18. století a piaristé v Benešově“

  • |

    Noc kostelů v Okrouhlici – nanečisto, ale přece

    aktualizováno

    V letošním roce se v benešovské farnosti dne 24. 5. 2019 v podvečer uskutečnily v rámci v současné době již dosti populární série setkání paralelně dvě akce, i když druhá z nich se konala zatím vlastně jako generálka pro příští roky a přihlášena oficiálně ještě nebyla. Jednalo se o podvečerní setkání věřících v kostele městské části Benešova ve vesnici  Okrouhlici, které se svolením benešovského pana faráře připravil zdejší zemědělský podnikatel  pan Ing. Antonín Šmakal. Ten zajistil i program, vlastivědnou výstavku z dokumentů bývalé fary chovaných v kostele, prohlídku zvonice a části hřbitova spolu se sousedským posezením v závěru celého večera.

    Více informací „Noc kostelů v Okrouhlici – nanečisto, ale přece“

  • Studentský masopust v Benešově v roce 1775

    aktualizováno

    Školní dramata se hrála v piaristických třídách často o významných svátcích, o Velikonocích,  o Vánocích nebo na Letnice. Někdy i při přítomnosti významných osob, nebo při zkouškách na závěr školního roku (tehdy většinou v srpnu). Od šedesátých let 18. století za vlády Marie Terezie se doporučovalo nahrazovat je tzv. Deklamacemi, souvislejšími proslovy studentů na vybraná témata. Někdy takové produkce připomínaly i dřívější tradice, které by ovšem asi formou dramatu s hudbou mohly být ztvárněny lépe.

    Více informací „Studentský masopust v Benešově v roce 1775“

  • Jaroslav Schaller a Benešov

    aktualizováno

    zámek Konopiště v 1. polovině 19. století

    Nejznámějším piaristou, jehož osud se v 18. století vztahoval k Benešovu, byl P. Jaroslaus a S. Josepho (*6. března 1738 na Konopišti , + 6. ledna 1809 v Praze), celkovým jménem Josef František Jaroslav Schaller. Ze zápisu v matrice narozených v benešovské farnosti se dozvíme, že otcem dítěte byl konopišťský důchodní Jan Jiří Schaller a matkou jeho žena Marie Anna. Oba rodiče byli ze svobodného stavu. Tehdy nejspíše přebývali na zámku Konopiště. Dítě pokřtil benešovský farář.

    Více informací „Jaroslav Schaller a Benešov“

  • Svatý Bartoloměj

    aktualizováno

    Zalistujeme-li  kalendářem ve druhé polovině srpna, můžeme zde např. kromě svátku sv. Josefa Kalasanského  (25.8.) a dalších  světců (sv. Augustin 28.8.) najít i svátek významného apoštola sv. Bartoloměje, který připadá na 24. srpen. O jeho životě se dochovaly skrovné informace od evangelisty sv. Jana, který ho nazývá Bar-Talmai, tedy syn Talmaiův, což vlastně znamenalo dar od Boha. Mezi Ježíšovy učedníky ho přivedl apoštol Filip. Více informací „Svatý Bartoloměj“