O Vánocích se zamýšlíme nad svým životem i nad životem svých blízkých a dalších nám milých současníků i minulých generací. Patří sem také často některé osobnosti z našeho regionu, které nám mohou být v určitém směru příkladem, ačkoliv jsme se s nimi nesetkali osobně, ale někde v minulosti, stali se tak pro nás jakýmisi důvěrnými známými. Příkladem v tomto směru by mohl být i zajímavý životní osud benešovského rodáka piaristy P. Jeremiáše Soudného a Matre Dolorosa.

Jakým člověkem vlastně Jeremiáš Soudný byl, nám mohou o něm něco prozradit piaristické prameny, tedy historické řádové kroniky, do kterých sám psal, především pokud nedochovaly nějaké záznamy z období Vánoc, zachoval si i v období, kdy již ve svém rodném Podblanicku, především v Benešově, dávno nežil, ale působil na Moravě, vůbec ještě nějaký vztah ke svému rodnému regionu?

Možnost, či spíše dokonce povinnost, psát piaristickou kroniku se P. Jeremiášovi Soudnému naskytla, když se v roce 1748 ujal funkce rektora kroměřížské piaristické koleje pro rok 1748/49 a pak i pro několik školních let dalších. Piaristické anály této významné koleje, při níž působily druhé nejlepší piaristické školy na Moravě a vynikající pěvecký seminář, jehož alumni se po absolvování škol uplatňovali i jako hudebníci po celé střední Evropě, mezi nimiž mohl být i autor dodnes na CD vydávané slavné slovenské vánoční mše, z oblasti kláštera františkánů v Žilině. Do kroměřížské kolejní kroniky začal psát P. Jeremiáš asi ihned po svém nástupu do této funkce. Nejdříve se věnoval velmi důležité události, která tehdy zajímala piaristy ve střední Evropě nejvíce – rozdělení středoevropské piaristické provincie Germania, kam patřily koleje v Čechách, na Moravě, v Rakousku i jediná německá piaristická kolej v městě Rastadt. Jeho pohled na tuto událost byl asi velmi zasvěcený protože před příchodem do Kroměříže, kde v roce 1747/48 působil jako vicerektor .Vykonával ve školním roce 1746/47 funkci vicerektora piaristické koleje ve Vídni, kde vyučoval i kanonické právo. Po celou dobu zastával Soudný také funkci poradce provinciála (consultor provincialis). Nakonec se provincie v polovině 18. století rozdělila na provincii Česko-moravsko-slezskou, která převzala i původní sídlo provinciálů, piaristickou kolej v Mikulově na Moravě a na Rakouskou provincii, kam patřily koleje v Rakousku a Německu a novým sídlem rakouského provinciála se stala piaristická kolej ve Vídni.

Tyto události, které probíhaly vlastně ještě v počátečních letech Soudného rektorského působení i vzor zajímavým stylem psané kroniky piaristické koleje v Benešově z doby, kdy studoval na piaristickém gymnáziu v Benešově, způsobily, že P. Jeremiáš zaznamenával do kroniky pouze nejdůležitější události a o adventu nebo o Vánocích, jejichž oslava probíhala periodicky, téměř vůbec nepsal.  Poprvé se takový zápis, který se vztahoval k Vánocům, objevil v kronice kroměřížských piaristů v lednu roku 1751, kdy Soudný připomíná vystoupení papeže Benedikta XIV. v Římě. Měl na mysli zřejmě asi papežský obřad spojený s požehnáním městu i světu. Tento papež totiž prohlásil v roce 1748 za blahoslaveného zakladatele řádu piaristů Josefa Kalasanského. V pozdějších letech zanechává v kronice svědectví o dalších piaristech, kteří v této době v koleji v Kroměříži zemřeli a zasloužili se o ni. Připomíná též péči o finance koleje a jejich výkaznictví ve fasích. Ke konci roku jezdil rektor někdy se svěcenci, mladými kleriky na svěcení do Olomouce, někdy navštěvoval svého dobrého známého P. Guidona Nichta ab Angelis, který zastával funkci vicerektora v sídle provinciála v piaristické koleje v Mikulově a zabýval se historií piaristického řádu – vydával dopisy Josefa Kalasanského. Na přelomu let 1755 a 1756 pak jel dokonce svému příteli popřát do Mikulova osobně ke jmenování do funkce provinciála česko-moravsko-slezské piaristické provincie.

S vývojem kariéry P. Guidona Nichta byl spjat i Soudného  další životní osud. Když byl Nicht jmenován v letech 1760 – 1766 asistentem generála piaristického řádu P. Josepha Maria Guiria a S. Joanne Baptista, byl P. Jeremiáš jmenován provinciálem českomoravskoslezské piaristické provincie místo něho a na 6 let z Kroměříže odešel do piaristické koleje v Mikulově. Zde byl pověřen vedením piaristické provinciální kroniky českomoravskoslezské, kterou v roce 1758 založil jeho předchůdce. Můžeme tedy také zde sledovat zápisy z přelomů jednotlivých let také z doby jeho provincialátu. Ani ty nebyly nijak rozsáhlé a většinou se týkaly zajišťování finančních otázek pro jednotlivé koleje provincie. Nejsmutnější zprávu zapsal asi P. Jeremiáš Soudný v prosinci 1762. Zemřel totiž jeho nejbližší spolupracovník sekretář P. Gotthardus Seisser a S. Josepho (* 25. 3. 1697 Vlašim, + 13. 12. 1762 Mikulov), který s ním jezdil každý rok na kanonické vizitace všech piaristických domů v provincii. Oba krajané možná přivítali i to, že při své povinnosti objet v letních měsících všechny koleje provincie a tak mohli navštívit svůj rodný kraj Podblanicko (Benešov, Konopiště a možná se zastavit také ve Vlašimi). Na začátku následujícího roku 1763 byla ohlášena generální kapitula. To byla vlastně pro P. Jeremiáše povinná pozvánka na cestu do Říma, kde se setkal s P. Guidonem Nichtem. Do Říma jel P. Jeremiáš na generální kapitulu ještě jednou o tři roky později. To se pak vrátil i s P. Nichtem na Moravu. Zapsal o tom podrobnou zprávu do kroniky. Pak odešel ještě na dva roky do Kroměříže, kde ve funkci rektora zemřel. Provinciálem byl tehdy jeho přítel P. Nicht, významný historik a historiograf piaristického řádu.

P. Jeremiáš Soudný a Matre Dolorosa o sobě v zápisech kroniky vlastně moc neprozradil. Přesto vidíme, že se jednalo o svědomitého a velmi vzdělaného piaristu, který měl i smysl pro společnost a zodpovědnost. Snažil se asi podporovat v piaristickém řádu své krajany, kteří pocházeli z Podblanicka a většinou studovali na piaristické koleji v Benešově a ani odloučení od rodného kraje nesmazalo jeho vzpomínky na šťastné dětství v Benešově, ale nepřehlušilo ani nový pozitivní vztah k městu Kroměříži.

Václav Bartůšek

Poznámka:

V rámci projektu GA ČR – Zdroje formy a funkce monastické historiografie raného novověku v českých zemích, č. GA 14-051 67S, zaměřeného na výzkum řeholní historiografe v českých zemích byla vydána kniha BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina,- KAŠPÁRKOVÁ, Jarmila a kol. Historiam scribere…II., Praha Historický ústav AV ČR, Olomouc, Univerzita Palackého, 2018, s. 884, kde byly encyklopedicky zpracovány životopiy řeholníků, v našem případě zejména tří z piaristických rektorů. Životopis P. Jeremiáše Soudného se v knize nachází na s. 380, P. Guidona Nichta ab Angelis na s. 303 a P. Gottharda Seissera a S. Josepho na s 290.