Betlémy pod pláštěm svatého Mikuláše

Výstava betlémů se uskuteční v kostele svatého Mikuláše v termínu od 28. listopadu  do 31. prosince 2021.  O adventních nedělích 28. 11., 12. 12., 19.12. se po skončení nedělní mše svaté bude v 11.00 konat komentovaná prohlídka a stejně tak i po skončení večerní poutní mše svaté ke cti sv. Mikuláše 6. 12.  Od 25. 12. budou zmíněné betlémy přístupné v souladu se zpřístupněním velkého kostelního stuffleserovského betléma. Dále pak o sobotách 11. 12., 18. 12., 25. 12. vždy od 13.00 do 17.00 hodin.

Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově. (Lk 2,11)

Hovoříme-li o adventní výstavě výstavě betlémů v benešovském kostele svatého Mikuláše, nelze nezmínit Benešovské roráty. Roráty obecně znamenají liturgicko-hudební formu ranní mariánské mše, která se koná v adventní době. Původ staročeských adventních zpěvů sahá až do doby Karla IV., který spolu s Arnoštem z Pardubic založili tradici ranních votivních mší k P. Marii.

Výmluvným svědkem vytváření hudebního doprovodu mariánských votivních mší jsou již zmíněné Benešovské roráty. Benešovské roráty představují barokní kompozici, kterou lid a sbor se sólisty zpívá během adventní mše za doprovodu varhan a orchestru. Původ této skladby pochází z přelomu 17.a 18.století a sahá až do Španěl. Jezuité z Valencie si sebou na Svatou Horu u Příbrami přinesli svou mariánskou poutní píseň, jejíž melodie utkvěla v paměti návštěvníků z Benešova. Ti ji později dotvořili a doplnili českým textem. Původně tyto roráty zpíval pouze sbor za doprovodu varhan a orchestru, ke konci 19.století se přidaly smyčce, pak orchestr a nakonec i lid v kostele. Poslední změny textu provedl v roce 1923 Vladimír Hornof  (1870 – 1942). Hudbu v 60.letech minulého století upravil Alfons Šoun(1910 – 1991).

Zvyk stavět na Vánoce betlémy a převádět tak biblické scény spojené s narozením Ježíše Krista do trojrozměrné podoby je daleko starší než zvyk zdobit lidské příbytky vánočním stromkem.

V textech Nového zákona hovoří o narození Spasitele pouze dva z evangelistů, a sice Matouš a Lukáš. Proto umělci, kteří toto téma v betlémech ztvárňovali, hledali inspiraci i v apokryfních spisech a legendách. Nejstarší nástěnná malba zahrnující Narození Páně se u nás zachovala ve výzdobě interiéru hradní kaple sv. Kateřiny ve Znojmě a je datována rokem 1134. Fragment scény Narození představuje ležící P. Marii se zavinutým dítětem v jeslích ve tvaru žlabu, nad nimiž v půvabně lapidárním lineárním podání shlížejí hlavy obou tradičních zvířat.

Stejně se s touto tématikou setkáváme i v iluminovaných rukopisech, a to jak románských, tak i gotických. Za všechny lze připomenout iniciálu P z Františkánského brevíře ze 70. let 13. století. Zde je vyobrazeno Kristovo narození. Ježíšek se tu živě vyklání z jeslí k matce, která mu podává jablko. V brevíři je i pozoruhodná iluminace se scénou Zvěstování. Rovněž v Pasionálu abatyše Kunhuty (1313 – 1321) v pasáži věnované vánoční liturgii je působivá scéna Kristova Narození. V rámci deskového malířství pak do popředí vystupuje soubor monumentálních deskových obrazů Mistra vyšebrodského (1350).

Scéna Narození Páně byla velmi častým námětem středověkých umělců, zvláště malířů. Již méně se setkáváme s jejím zpracováním ve formě volné plastiky. Neznamená to však, že by téma pro středověkého sochaře nebylo přitažlivé. Za všechny lze připomenout sošky P. Marie a sv. Josefa ze Západočeského muzea v Plzni z let 1450 – 1460 a plastiky téhož námětu z let 1465 – 1470 z kostela Nanebevzetí P. Marie v Seči. I Muzeum Podblanicka disponuje soškami téhož námětu, které jsou však podstatně mladší, a lze je časově zařadit do 2. poloviny 18. století.

Střed každého betléma představuje základní scéna, kterou tvoří postavy novorozeného Ježíška, P. Marie a sv. Josefa. K autentičnosti představy, že Kristus přišel na svět ve chlévě, přispívá i přítomnost vola a osla. Nad průčelím chléva se pak vznáší anděl s nápisem Gloria in excelsis Deo. Příběh se pak dále rozvíjí a přibývají další postavy – pastýři, klanící se tři králové (původně mágové). Výjimečné nejsou ani žánrové scénky.

Nejdůležitější postavou každého betléma je Ježíšek. Jeho zobrazení má tři fáze. Krátce po narození leží v jeslích buď nahý, nebo zahalený rouškou, po příchodu pastýřů je zobrazený jako batole, které k nim vztahuje ruce v gestu žehnání. Ve chvíli, kdy k jesličkám dorazí tři králové, sedí nezřídka oblečený v drahocenném šatě na matčině klíně a v levé ruce drží jablko – odznak královské moci. Lidoví tvůrci, kteří si byli vědomi mimořádné důležitosti této postavy, a měli obavy z náležitého ztvárnění, si do vyřezávaných betlémů pořizovali figurku z dílny profesionálního voskaře; později například i celuloidovou panenku.

Panna Maria, jako Bohem vyvolená Ježíšova matka, má v našich betlémech místo na tak zvané evangelijní straně – z pohledu diváka tedy vlevo od středu (tam mají stát i pastýři a z této strany má k jesličkám hledět osel). Základ Mariina oblečení je bílý, svrchní roucho červené a plášť modrý.

Svatý Josef byl zobrazován až mnohem později. Podle nekanonických pramenů byl tesařem, což v jeho rodné Galilei znamenalo, že byl člověkem moudrým a světa znalým. Zobrazován býval ve spodním oděvu žluté barvy a tmavě modrém plášti.

Vzhledem k tomu, že P. Marie a sv. Josef byli lidé a také Ježíš přišel na svět v lidské podobě, neměli lidoví tvůrci s jejich zobrazováním podstatné problémy. Ty nastávaly až ve chvíli, kdy bylo třeba zobrazit božího posla – anděla, označovaného teologickou literaturou jako duchovou bytost. Bez problémů pak bylo zobrazování postaviček, které se přicházely Ježíškovi poklonit. Ty měly svůj základ v reálném světě dané obce či města včetně místních celebrit. Jako současný příklad může sloužit velešínský Rouhův betlém, kde je zachycena krajina kolem Velešína spolu s postavami pana řidícího, pana faráře a mnohých dalších, včetně představitelů rozličných řemesel.

Vystavené betlémy zahrnují časové rozmezí od přelomu 19. – 20.století až po současnost. Stejně rozmanitý je použitý materiál, počínaje dřevem přes keramiku, sklo, kukuřičné šustí, včelí vosk, patinovanou sádru, cín a papír. K nejstarším náleží torzo králického betléma z přelomu 19. – 20.století, které se vyznačuje drobnými, výrazně barevnými figurkami. Z doby kolem roku 1930 pochází betlém Marie Fischerové-Kvěchové s postavičkami v krojích. Za zmínku stojí i současné tiskové repliky rakouských mechanických betlémů či pozdně barokního deskového betléma z Kuksu, případně soustružené betlémy Jiřího Drhovského a Zdeňka Šperlinka.

Výstava betlémů se uskuteční v kostele svatého Mikuláše v termínu od 28.listopadu  do 31.prosince 2021.  O adventních nedělích 28. 11., 12. 12., 19.12. se po skončení nedělní mše svaté bude v 11.00 konat komentovaná prohlídka a stejně tak i po skončení večerní poutní mše svaté ke cti sv. Mikuláše 6. 12.  Od 25. 12. budou zmíněné betlémy přístupné v souladu se zpřístupněním velkého kostelního stuffleserovského betléma. Dále pak o sobotách 11. 12., 18. 12., 25. 12. vždy od 13.00 do 17.00 hodin.

Věříme, že zmíněná výstava vám zpříjemní čas adventu a vánočních svátků.

Libuše Váňová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.