Piaristi na Slovensku v 17. A 18. storočí. Zborník z konferencie.
Peter Volek (ED.), Verbum Ružomberok 2025, 155 s.

V červnu roku 2025 (17. 6.) proběhla na Katolickej univerzite v Ružomberoku mezinárodní vědecká konference Piaristi na Slovensku v 17. a 18.storočí, která byla věnována především vývoji života a spirituality tohoto známého a oblíbeného církevního školního řádu ve 2. polovině 18 století, která přesahovala ještě na začátek následujícího 19. století. Stala se součástí rozsáhlé i předcházející (o něco starší) literatury v rámci grantu označeného jako VEGA 1/0423/24, [1] který z těchto poznatků vycházel v kompetenci řešení příslušné grantové úlohy.[2] Editorem textů z konference byl Doc. PhDr. Mgr. Peter Volek, Ph.D.,[3] z katedry filozofie Filozofické fakulty Katolickej univerzity v Ružomberoku, kde se seminář uskutečnil. Sborníček recenzovali a k tisku doporučili přední odborníci na otázky dějin filozofie i piaristického řádu na Slovensku – Jozef Uram, rektor národního kněžského semináře v Badíně, Miroslav Huďka z katedry filozofie Filozofické fakulty Katolickej univerzity v Ružomberoku a dlouholetý kněz řehole piaristů Pavol Kollár. Ten se velmi podrobně zabýval ve sbornících, které redigoval již dějinami piaristů od roku 1996, kdy vyšel nejstarší a nejznámější sborník v tomto směru [4] Sborník vydalo nakladatelství Verbum – vydavatelství Katolické univerzity v roce 2025 a měl celkem 156 s. Jeho ISBN je 978-80-561-1231-1. Na konferenci zaznělo celkem šest příspěvků vydaných v rozšířené verzi ve sborníku zde uvedené univerzity. Poslední dva z nich, byly doplněny ikonografickým materiálem, – černobílými i barevnými fotografiemi, plány, obrázky i reprodukcemi v textu článků.[5]

Za titulní stranou následuje stránka s tiráží[6] a následně ještě obsah celého sborníku s uvedením čísel stran, na kterých se nacházely jednotlivé odborné práce a články, ve sborníku obsažené.[7] Po kratším úvodu ke sborníku textů jako celku od jeho, editora s nejdůležitějšími bibliografickými odkazy na další, především maďarskou, německou i anglickou literaturu, bez niž by se práce slovenských autorů neobešly, jak zde dokládají i další poznámky pod čarou.[8] následovaly jednotlivé kapitoly v tematickém pořadí. Každý ze šesti zde uvedených článků byl opatřen ještě anglickým překladem názvu, kratším anglickým resumé a klíčovými slovy (key words) v angličtině.

Jako první je zde uvedena rozsáhlejší, částečně filozoficky zaměřená, studie editora sborníku, církevního historika, filozofa a teologa Doc. PhDr. Mgr. Petera Voleka, Ph.D., Piaristi v Uhorsku v 18. Storočí a ich reakcia na osviecetenstvo (The Piarists in Hungary in the 18 th century and their reaction to the Enlightenment), která se zabývala především filozofickými problémy a otázkami, které se k této době i k problémům z tématu vycházejících vztahovaly. Studie byla tedy ve sborníku rozčleněna do několika menších kapitol.[9]

Druhou studií v tomto směru byla práce prof. Pavola Dancáka z řeckokatolické katedry Prešovské univerzity v Prešově, která spadala do podobného kontextu stejně jako předchozí studie, [10] s názvem Osvietenstvo a posobenie. piaristov na území Slovenska jako podnet pre výchovu v post sekuláznej době ( The Enlighetement and the Work of the Piaristsd in Slovakia as Inspiration for Education in the Post-secular era).[11]

Autorem třetí studie byl Prof. ThDr. Viliam Judák, PhD., diecézní biskup nitranské diecéze, který se problematice církevních dějin věnoval již dříve.[12] Jeho práce s názvem Puosobenie piaristov v Nitre vo vzťahu k nitranským biskupom (The activity of the Piarists in Nitra in relation to the bisshops of Nitra),[13] pojednávala o nově zpřístupněných dokumentech o vztahu mezi řádem piaristů, který přišel do Nitry v roce 1698 při své cestě s právě zakoupeným mešním vínem do města Prievidzy,[14] a nitranských biskupstvím, s nímž velmi brzy piaristé navázali kontakt. [15] Na začátku 18. století (spíše ještě na samém konci 17. století)[16] zde bylo založeno při koleji piaristické gymnázium, které bylo známé v rámci celého Slovenska, a především v piaristické provincii Hungaria, [17] kam kolej v Nitře potom patřila,[18] které dosáhlo již během 18. století významných pedagogických výsledků.[19] Spolupráce nově příchozích piaristů se sídelními diecézními nitranskými biskupy začala vznikat již v době příchodu nových řeholníků do Nitry a jejího okolí za biskupa Ladislava Matašovského.[20] Příjmení tohoto nitranského biskupa, který byl na zdejším biskupském stolci v letech 1696-1705 se uvádělo v odborné historické literatuře pod více variantami.[21] Zdárná spolupráce s nitranskými biskupy trvala a rozvíjela se nadále i za jeho dalších nástupců[22] až do 19. století.[23] Biskup Ladislav Matašovský stál vlastně už na počátku zdejší kavalírské fundace, protože on byl tím šlechticem, jenž předal do užívání piaristům pozemky, které pro ně zakoupil.[24]

Ve čtvrtém příspěvku se jeho autor profesor Cyril Hišem, z teologické fakulty Katolickej univerzite v Ružomberoku.[25] Ve své studii Činnosť piaristov v Brezně (The Work of the Piarists in Brezno)[26] a zajímá ve zde prezentovaném sborníku strany 81-102,[27] se věnoval činnosti piaristického řádu ve slovenském okresním městě Brezně, centru horehroní, od konce 17. století až do poloviny 19. století. [28] Autor uvádí čtenáře do poznání dějin města i piaristické koleje v Brezně prostřednictvím poznání dějin tohoto města. Poznání dějin zdejší piaristické koleje pomáhá poznat také pomocí různých přehledů, zejména personálních. Velkou pozornost věnoval již prvnímu piaristovi v Březně, který pocházel z Čech a byl litomyšlským rodákem, [29] který zde zastával různé vysoké funkce, avšak ne ty nejvyšší.[30] Potom následovaly kapitoly charakteru různých personálních přehledů od třetí čtvrtiny 17. století zhruba do poloviny století 19., rozdělené podle jednotlivých funkcí, zde jmenovaných piaristů, které v řádu zastávali.[31] Stať doplňoval aktuální seznam literatury k tomuto regionálnímu tématu.[32]

Pátý článek ve sborníku se týkal pohledu piaristického vědce a osvícence Jaroslava Schallera, který se narodil a zámku Konopiště, dnes součást českého okresního města Benešova, na učené piaristy ze Slovenska. Práce se měla název Slovenští osvícenci a uherští vědci v biografickém díle českého piaristického biografa a vědce a prvního českého topografa Josefa (křeswtní jméno) Jaroslava (řádové jméno) Schallera a role piaristických biografií v díle v piaristickém řádu v střední Evropě obecně (Slovak enlighteners and Hungarian scientists in the biographic work of the of the Czech Piarist biograqpher and scientist and the first Czech topographer Josef (first name) Jaroslav (religious name) Schaller and the role of Piarist biograqphies in his work and the Piarist order in Central Europe in general).[33] Autorem této zde prezentované srovnávací epistemologické studie,[34] je současný známý benešovský historik piaristického řádu Václav Bartůšek,[35] který se Schallerovým dílem v současné době zabývá téměř nejvíce.[36]

Práce připomíná dva z historiků piaristického řádu, které bychom mohli považovat za skutečné životopisce piaristického řádu.[37] Šlo o dva významné piaristické vědce, kteří byli téměř vrstevníky a mezi sebou se dokonce osobně, pravděpodobně již od svých mladých let, znali.[38] Starší z nich uherský Alesky Horányi je v českých zemích znám o něco méně.[39] Jejich díla byla podobného, vlastně téměř totožného, charakteru.[40] Oba působili v různých vědeckých společnostech té doby a spolupracovali na tomto tématu především v německém městě Halle, kde také tehdy (od roku 16 působila poměrně dosti vážená vědecká společnost akademie věd – Leopoldina.[41] Při svých výzkumech Bartůšek zvolil vstup do tohoto prostředí prostřednictvím českého vědce a piaristy Jaroslava Josefa Schallera, přes jehož osobu a dílo nás přivádí i k životu významného uherského piaristického biografa P. Aleskiho Horányiho a S. Joanne Nepomuceno,[42] který byl ve světě piaristické vědy známější než český Josef Schaller.[43] Obrazová příloha přibližuje slovenskému čtenáři prostředí Schallerova života i počátků působení především v mládí.[44]

Poslední studie pochází z pera dvou autorů – pracovníka Slovenského národného archivu v Bratislavy Mgr. Rastislava Lutze, PhD. a Mgr. Petera Horanského, soukromého badatele rovněž z Bratislavy. Týkala se stavebních otázek a architektonickéo vývoje piaristického areálu vo Svätom Jure a měla název Stavebný vývoj piaristického areálu vo Svätom Jure/ Výsledky architektonicko-historického výzkumu ( Architectural development of the Piarist complex Svätý Jur/ Results of Architectural-historical research), [45] který byl vlastně rozšířenou zprávou o informace z výzkumů tohoto druhu.[46] Studie je opatřena rovněž bohatou obrazovou dokumentací o stavebním vývoji tohoto objektu, která zahrnuje různý materiál (plánky, kresby, náčrty, obrázky, fotografie interiérů i artefaktů i exteriérů zvláště současného stavu.[47] Zakončuje ji seznam pramenů především archivních na různých úrovních i bibliografických odkazů.[48] Na závěr následují pak již pouhé minimální zbylé údaje týkající se tiráže, [49] případně dalších technických záležitostí.[50]

Článek tedy pojednává o výstavbě a funkci svatojurské piaristické koleje za aktivní úlohy řádu i po skončení tohoto aktivního období až do současné doby.[51] K této problematice shromáždili oba její autoři celou řadu dosud neznámých poprvé zde v odborné literatuře použitých, pramenů i méně známé literatury, kterou zatím využívalo pouze málo pracovníků a někdy dokonce vůbec nikdo.[52] Provenience zde nově objevených dokumentů a materiálů je většinou ze slovenských, případně maďarských i českých archivů.[53] Na konkrétní prameny z jiných zahraničních archivů upozorňovala především studie pana nitranského biskupa Viliama Judáka,[54] která z nich i čerpala a odkazovaly na ně případně ještě i statě Václava Bartůška[55] nebo i článek profesora Cyrila Hyšema.[56]

Tak se stalo, že z možnosti bádání byl vynechán jeden z nejdůležitějších archivů, který je až do současnosti velmi využíván badateli i piaristickými historiky z celého světa. Jedná se o generální archiv piaristického řádu, který se nachází v generální kurii piaristického řádu v Římě.[57] Tato instituce je tedy napojena na ústředí piaristického řádu a podléhalo přímo pravomoci piaristického řádového generála.[58] Z materiálů, zde uložených,[59] je v tomto směru především pozoruhodná kniha z archivně-knihovního fondu se signaturou Hist, Bibl., který patří k nejzajímavějším částem a oddělením tohoto archivu s převahou narativních pramenů,.[60] Narativní prameny však nad aktovým materiálem ve fondech archivu ve velkém rozměru však nepřevažují.[61]

Pozoruhodné jsou rovněž knihy, které přinášejí srovnávací údaje o jednotlivých piaristických řádových kolejí a domech v zaalpských provinciích,[62] jako je tomu např. u signatury Hist. Bibl. N. 23 Volumen manuscriptorium sub titulo Germania et Hungaria Scholarum Piarum, in quo primasa historia continetur Domorum, religiosorum, eventuum etc., illarum Provinciarum. Jsou tu obsaženy velmi důležité dokumenty ke vzniku moravských[63] rakouské[64] i slovenských piaristických kolejí, rezidencí a domů ve středoevropské oblasti,[65] hlavně v její východní části – v Turky neobsazených a postupně se osvobozujících Uhrách (tedy i na Slovensku, to znamená tzv. Horní zemi).[66] Ze Slovenska se jedná hlavně o koleje v Prievidze, [67] Svätom Jure[68] a Brezne[69] i s krátkou všeobecnou informací o kolejích v Uhersku.[70]

Dokument obsahuje různé druhy a typy materiálů ze samého konce 17. století, převážně datovaných k roku 1696.[71] Jedná se o nejznámější knihu z celého fondu v tomto směru. Při svých archivních bádáních ve třicátých letech 20. století jí věnoval pozornost také známý český církevní historik Augustin Alois Neumann.[72] Zabýval se jí také maďarský piaristický historik András Koltai, který spravuje v budapešťském piaristickém archivu, kde se nacházejí rovněž knihy, které jsou podobného charakteru a obsahu, jako je tato kniha, především šlo o piaristickou kolej ve slovenském městě Prievidze., které bylo se svou piaristickou kolejí poměrně dlouhou dobu centrem uherské piaristické provincie, od roku1695[73] až do pominutí tureckého nebezpečí a daleko déle až do skončení první světové války.[74]

Na základě těchto informací je možné získat další podněty pro doplnění jednotlivých studií uveřejněných ve zde prezentovaném sborníku ze semináře na Katolické univerzitě v Ružomberoku, v červnu 2025 a sborníku připraveném a vydaném v následujícím roce (2026).[75] Letos, tedy ještě v roce 2026, dokonce došlo také k distribuci sborníku autorům i hlubším zájemcům i mezi širší odbornou veřejnost, takže je již delší dobu k dispozici. Toto dílko komorní povahy by si tedy příznivci dějin piaristického řádu neměli nechat ujít a zařadit ho do příslušného oddílu svých osobních knihovniček, podobně jako by ji měly příslušné vědecké instituce zařadit do svých vědeckých knihoven, které díla podobného charakteru shromažďují a spravují. Z univerzitního nakladatelství Katolické univerzity v Ružomberoku Verbum Vám publikaci jistě rádi po požádání zašlou.

Zde u nás na Podblanicku, především v Benešově, jeho okolí, tedy vlastně v mikroregionu a taky hlavně také v Konopišti,[76] bychom si jako krajané Josefa Jaroslava Schallera měli připomínat obzvláště často jeho význam a snažit se získat v rámci poznání regionální historie co nejvíce informací o poznání života a díla tohoto významného učence, který daleko přerostl hranice regionu, ve kterém se narodil, a kde se otvírají stále nové možnosti výzkumu díla i života tohoto významného patristického vědce, např. i v rámci jeho poměrně početné rodiny od mládí až do pozdější doby díky zpřístupňování faktů moderními metodami.[77]

[1] Srov. citace v pozvánce na konferenci ze dne. 21. 3. 2025, kde bylo citováno celé oznámení o zadání tohoto grantu.

[2] Název konference vycházející z grantové úlohy byl Vědecká konference v rámci rešenia grantovej úlohy VEGA 1/04 23/24 Výzvy osvietenia pre piaristov na Slovensku v 18. storočí.

[3] https://www.databazeknih.cz/zivotopis/peter-volek-102787

[4] Viz sborník prací Návrat k prameňom k výročí 350 let od příchodu piaristů na Slovensko (do Polska a Uher) Kollár Pavol (ed.). Návrat k prameňom. Prievidza, nakladatelství TEXTM, 1992.

[5] Ty nebyly sice očíslovány a ani v publikaci nebyl pořízen jejich seznam, avšak jednotlivé statě doplňovaly většinou celkem názorně.

[6] A rovněž s textem k vyobrazení na obálce. Šlo o s. č. 4. Další tirážní údaje se pak nacházely až na konci sborníku za jeho celým textem.

[7] Na s. 5.

[8] Knihy a články zde uvedené byly napsány většinou v maďarštině, němčině a také angličtině. Šlo o nejznámější autory v tomto směru.

[9] Ve sborníku se nacházela na s. 9 – 45.

[10] Původní studie byla sepsaná v rámci řešení grantu VEGA 1/0423/24 Výzvy osviecenstva pre myslenie piaristov ma Slovensku v 18. storočí.

[11] Ve sborníku se nacházela na s. 46-66.

[12] Viz. seznam literatury na s. 80.

[13] Ve sborníku se nacházela na s. 67-80.

[14] Ve sborníku se stať Judák, Viliam, Puosobenie piaristov v Nitre vo vzťahu k nitranským biskupom, kde se o počátku i dalším historickém vývoji piaristické koleje v Nitře celkem podrobně a kriticky pojednává, nachází na na s. 67 – 80.

[15] Jehož pravomoci jakožto řád řeholních kleriků podle kanonického práva pochopitelně nepodléhali, ale přímluva sídelních biskupů měla vždy velký vliv a v mnohých případech byla vlastně i jakýmsi spouštěcím motorem jejich činnosti v novém prostředí.

[16] Po roce 1698 nebo 1701. Autorem hesla je významný piaristický řádový životopisec P. Jan BUBA, polský řádový exprovinciál (viz DENES II:, s. 110 a 111).

[17] Srov.DENES I. s. 633.

[18] Součástí piaristické provincie Hungaria byla piaristické kolej i školy v Nitře v letech 1701-1918. Které později přešly pod slovenskou piaristickou provincii.

[19] DENES I. s. 632 a 633.

[20] Jmenován byl 21. 6. 1696, zemřel 10. 5. 1705.

[21] V textu tohoto internetového článku používám stejně jako autor studie ve sborníku Viliam Judák, jména Ladisla Maťašovský na s. 69. Autoři z DENES I. ho naq sw. 632 a 6336 přibližuje pod jménem Ladislao Mattyasovski (šp.)., podobně i v knize PCANYOL, Leodegarius, Brevis conspectus historiciu-statisticus Ordinis Scholarum Piarum. Romaae 1932 nebo v díle BLÁHOVÁ, Marie ve své Historické cheonologii, Libri-Praha, 2001, s. 833 uvádí variantu Ladislav Matzaszovszky apod.

[22] Srov. např. BLÁHOVÁ, M., Historické chronologii, Libri-Praha, 2001, s. 833 ( viz tabulka o nitranském biskupství na s. 831-834, především s.833 a 834)., viz též ve sborníku na s. 69-79 prezentovaná Judákova práce.

[23] BLÁHOVÁ, M., c. d., s. 234.

[24] JUDÁK, V., Sborník na s. 69.

[25] sborník s. 102.

[26] Nachází se ve Sborník u na s. 81-102.

[27] Je to dosti rozsáhlé spektrum událostí, které však bude ještě v budoucnu možné rozšířit nještě o další specifické prameny.

[28] Stať přibližuje události od založení města Brezna od roku 1380, nejvíce však od konce 17. století do poloviny 19. století. Obsahuje poměrně velké množství přehledů a uvádí ještě také kratší přehled sekundární literatury k této tématice.

[29] Viz Catalogus religiosorum Provinciae Hungariae ordinis Scholarum Piarum 1666-1997, vydaný v Budapešti v roce 1998.[29] Po pěti letech (v roce 2023) z něho byla připravena a rovněž tiskem péčí provincie maďarských piaristů v Budapešti byla vydána digitální reedice v roce 2023.,(dále Catalogus)s. 145, 146; DENES II. s. 485.

[30]. Catalogus s. 145, 146

[31]Sc. jejich zaměření.

[32] Več sborníku na s. 101 a 102.

[33] Studie ve sborníku na s. 103-126.

[34] Patří mezi jedny z nejnověji zveřejněných odborných článků sepsaných v poslední době v odborné literatuře v tomto směru.

[35] Věnuje se těmto výzkumům téměř systematicky.

[36] Nové výzkumy v tomto směru ukazují stále více potřebu a nutnost takovéhoto vědeckého zkoumání a jeho dalšího rozvoje.

[37] Oba byli nejdůležitější a výjimeční.

[38] Jadnalo se nejen o P. Jaroslava Josefa Františka Schallera, ale i jeho, možná i významnější, uherský protějšek P. Aleskyho Horányie a S. Juoanne Nepouceno.

[39] Starší Horányi se narodil 15. 2. 1736 v Budě a zemřel 11. 9. 1809 v Pešti, mladší z obou Jaroslav Josef Schaller se narodil 6. 3. 1738 v Benešově na Konopišti a zemřel v Praze 6. 1. 1809, byl tedy o něco mladší než jeho maqďarský kolega.

[40] Šlo o především o spis P. Jaroslava Josefa Schallera Kurze Lebensbeschreibungen gelehrter Männer aqus dem Orden den frommen Schulen a kn ihu A. Horányiho Scriptores Piarum Scholarum liberaliumque artium magistri quorum ingenii monumenta exhibet. Budae, 1808–1809. Dva svazky. První část Části II. (Autorův životopis od Lajose Schediuse. Ism. Allg. Literatur Zeitung 1810. III. 425.)

[41] https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A1_akademie_v%C4%9Bd_Leopoldina

[42] Jeho životopis viz https://hu.wikipedia.org › wiki › Horányi_Elek – .

[43] Srov. Bartůšek, V., Strážničtí piaristé v dílech starých řádových historiografů v 17. a 18. století. Okolo Strážnice 2026n s. 74-94, zvl. s. 90 a 91.

[44] Ve sborníku na s. 124-126.

[45] Ve sborníku na s. 127-155.

[46] Pocházel nejen ze zpráv o výzkumech a průzkumech objektu, ale také jeho dalšího širšího doplnění o řadu nových a dalších druhů podobného materiálu.

[47] Materiál byl rozdělen do etap.

[48] Připojen je zde rovněž také odkaz na výzkumnou zprávu z roku 2025. Ve sborníku se tento doklad nachází na s. 154.

[49] Ve sborníku nachází na s. 156.

[50] Ibid.

[51] Roku konání semináře.

[52] Bylo to vzhledem k velmi málo známým údajům o její provenienci většinou v generálním archivu piaristického řádu a pod.

[53] Při bádání a výzkumech v těchto zemích.

[54] Základní díla maďarské provenience jsou průběžně uvedena v poznámkách a závěrečném přehledu literatury na s. 79 je jich zde uvedeno pouze několik., např. jeden z fondů pocházející z Vatikánského apoštolského archivu v Římě.

[55] Hlavně na základě Schallerova díla.

[56] Seznamy pramenů a literatury k článku Cyrila Hišema v třomto sborníku na s. 101 a 102. Důležité jsou především materiály k životu a dílu litomyšlského piaristy Nicolase Hausenky a Immaculata Conceptione B.M.V. (*1637 Litomyšl, + 7. 10. 1683 Radom v Polsku).

[57] Archiv se nachází v generálním domě řádu piaristů poblíž známého římského náměstí piazza Navona při kostele sv. Panraleona na adfrese

[58] O chod archivu sestaral jeden z asistentů generála piaristického řádu, tedy generálního řadového archiváře piaristů, což býval většinou třetí nebo čtvrtý z asistentů. Tato funkce je v piaristickém řádu obsazována až do současné doby.

[59] Jednalo se o různorodý většinou aktový materiál. Viz Bartůšek, V., Generální archiv piaristů v Římě a piaristická kolej v Mikulově v době dalšího vývoje v 1. polovině 18. stolet. Jižní Morava, roč. 57, sv. 60, s. 107-126.

[60] Zde se nachází několik z nich podobného obsahu.

[61] Jiné signatury tohoto archivu bývají rozsáhlejší.

[62] Zejména v oblasti východní části střední Evropy, která sahala až do oblasti Karpat, tedy pod samotné výběžky Tater.

[63] Jednalo se zde o koleje založené v Mikulově na Moravě (založena v r.1631), ve Strážnici (založená v r. 1633), v Lipníku nad Bečvou, (založená v r. 1634) v Kroměříži (založená v r. 1687) a v Příboře založená (v r. 1694).

[64] Byla to především kolej ve městě Hornu.(zal. v r. 1657).

[65] Nejsou zde uvedeny polská provincie, (zal. r. 1662) a viceprivincia Litva (založena v roce 1695), která se stala později též provincií.

[66] Koleje v Maďarsku vznikaly později.

[67] Založena v roce 1666.

[68] Založena v roce 1685.

[69] Založena v roce 1675.

[70] Kapitola Viceprovincia Hungaria na s. 122-128, kde jsou shromážděna data od prvních okamžiků existence od prvních okamžiků existence koleje v Prievidze, (od. R. 1666) nejstarší v oblasti, přes roky 1695, kdy viceprovincie vznikla, do dalších let. Jsou zde zastoupeny různé přehledy a poměrně větší množství narativních i aktových údajů, než je tomu v tomto prameni jinde. Většina zde uvedených informací, nebyla dosud nikde v literatuře zatím využita.

[71] Rovněž i z dřívější doby.

[72] Viz. ještě NEUMANN, A., A., Piaristé a český barok. Přerov 1933; srov. ještě Bartůšek, V., Historiografie piaristického řádu ve střední Evropě. In: Mačala Pavol – Marek, Pavel – Hanuš Jiří (eds.) Církve 19. A 20. století ve slovenské a české historiografii. Centrum pro studium demokratické kultury, Brno 2010, s. 75-87, zvl. s. 79 a 80.

[73] Kdy uherská viceprovincie vznikla.

[74] Řada těchto provinciálů trvala až do roku 1928.

[75] 2026.

[76] V rámci působení zdejších vlastivědných spolků a sdružení.

[77] Např. na základě souhrnných poznatků v databázi My heritage apod.